Věrohodný norský film o tragédii komunistického hnutí

Filmpark s.r.o. vydal v r. 2009 na DVD norský film z r. 2006, jenž se v originále nazývá „Gymnaslaerer Pedersen“, čili doslova „Středoškolský učitel Pedersen“, v češtině pak „Soudruzi, třeste se!“, což je podivný, realitě filmu odporující název bez jakéhokoli zakotvení v jeho ději. Krom toho české DVD uvádí na obálce anglický název „Comrade Pedersen“, tedy „Soudruh Pedersen“, ačkoli v anglicky mluvících státech je film znám pod překladem norského názvu, tedy „Pedersen: High-School Teacher“. Na DVD je film k dispozici s českým dubbingem nebo v norském znění s titulky, jež je rozhodně zajímavější. Na obálce je koneckonců ještě další nepřesnost: hlavní hrdina, mladý středoškolský učitel (profesor) Knut Pedersen podle ní přijíždí do města Larviku a jeho kariéra jako bolševického agitátora začíná v r. 1968, dle děje filmu je ale zřejmé, že se tak děje později.
      Celý film je vlastně zpracováním vyprávění stárnoucího profesora Pedersena současným studentům o vlastním bouřlivém, radikálním politickém mládí. Pedersen se svěřuje, že byl jedním z tisíců lidí, kteří někdy na konci 60. let (rok si nepamatuje) vstoupily do organizace, uváděné ve filmu jen pod zkratkou AKP(M-L). Nad rámec filmu podotýkám, že to byla maoistická Dělnická komunistická strana (marxisticko-leninská), vzniklá v Norsku v průběhu let 1972 - 1973, od r. 1990 nepoužívající dovětek „marxisticko-leninská“ a zaniklá v r. 2007. Ze kontextu filmu je zřejmé, že Pedersenova politická kariéra skutečně začíná někdy kolem r. 1972, protože se do ní nepromítá reakce na intervenci Varšavské smlouvy v ČSSR v r. 1968, maoisty vnímané zásadně negativně.

Médiá ako nástroj buržoáznej propagandy

Je zaujímavé, koľko súčasných textov o socialistických médiách, či už ide o rozhlas tlač alebo televíziu, hovorí o propagande a manipulácii a tiež o tom, ako November 1989 priniesol „slobodné médiá“. Tie sú však plné propagandy najhrubšieho zrna a nositeľmi kultúrnej degradácie človeka.

Ak niečo označíme ako „socialistické“, v súčasnom ponímaní to znamená ako podliehajúce propagande a jednostranné. Že sa to vo veľkom deje pred našimi očami v súčasných médiách si akosi nikto zo súčasných ideológov nevšíma, nikto sa nad tým nepohoršuje, nikto neprotestuje. Na médiá sa často nazerá ako „všeľudové“, teda predstavujúce názory a záujmy verejnosti. Z hodnotenia pôsobenia médií sa vynechávajú akékoľvek triedne náhľady. Ako môžu médiá vlastnené obrovskými finančnými koncernmi predstavovať názor a záujmy väčšiny ľudstva – pracujúcej triedy? Jediné, s čím sa dá súhlasiť, je že médiá sú „strážnymi psami demokracie“, len treba podotknúť, že buržoáznej demokracie. Áno, médiá sú tými najväčšími strážcami súčasnej demokracie pre bohatých, strážnymi psami vykorisťovania a kultúrnej degradácie človeka.

O sochařských realizacích v období normalizace podle ČT

Po zhlédnutí dokumentu Vetřelci a volavky z dílny ČT, který měl ambici ukázat kvality sochařských realizací v období normalizace, jsem si položil několik otázek, jestli tato ambice nakonec dosáhla naplnění. Ve zkratce si myslím, že ani v podstatě nechtěla.

      Dokument postrádá jakýkoliv umělecko-historický základ, je spíš směsicí bulváru a antikomunistické propagandy paraziticky se vměšující jak do umění, tak do kvalitní teoretické praxe, tj. praxe regulérních historiků umění. Proto kromě vulgárních či zmatečných hloupostí či naivních úvah nepřináší a nemůže nabídnout zhola nic. Bohužel dodejme, že si za to NIC ještě český občan musel zaplatit.

Ke kulturnosti antikomunismu - odstranění sochy partyzána z Ploštiny

Nedávno jsme měli možnost být informování o „rekonstrukci" památníku vypálené obce Ploština na Valašsku. Jednalo se, jak je dnes obvyklé, o obyčejný vandalský čin, kterému padlo kromě velmi zajímavého architektonického celku za oběť i dílo jednoho z našich nejslavnějších umělců.
      Za vrchol celého činu lze považovat odstranění významného díla prof. Vincence Makovského, sochy partyzána (jedná se o odlitek známého zlínského pomníku). Že ruce negramotného antikomunisty není nic svaté, o tom svědčí právě tato demontáž. Slavná valašská vesnice přišla o jedno z nejvýznamnějších děl českého a československého monumentálního sochařství po 2. světové válce, které dodnes obdivuje obrovská část jak umělecké, tak umělecko-historické obce. V prvním desetiletí po osvobození ČSR Makovského Partyzán, Pokorného Sbratření a Karel IV. či Lidického Hus představují mezi pomníkovými realizacemi takové umělecké výkony, že na kvalitě a vážnosti těchto děl neubrala nic ani nadcházející desetiletí. Socha partyzána byla uváděna do všech přehledů českého sochařství, byla vystavována na všech podstatných výstavách jak v naší zemi, tak v zahraničí ve všech významných světových metropolích. Její odstranění nás upozorňuje na vleklé nebezpečí antikomunistických zásahů do české národní kultury. Jen je škoda, že politická místa v regionu nebyla schopná proti tomuto činu absolutně nic udělat.

Martin Peč

Dean Reed, spevák, herec a komunista

"Jsem jako každý člověk. K mému životu patří samozřejmě i láska a romantika. Jsem si jist, že v dnešních podmínkách je také politika částí naší existence. Jenže, kdo zapomíná na takové věci, jako je láska, tomu nikdy nemůžeš věřit jeho politický názor.", řekl svého času americký zpěvák a herec Dean Reed.

"Jsem jako každý člověk. K mému životu patří samozřejmě i láska a romantika. Jsem si jist, že v dnešních podmínkách je také politika částí naší existence. Jenže, kdo zapomíná na takové věci, jako je láska, tomu nikdy nemůžeš věřit jeho politický názor.", řekl svého času americký zpěvák a herec Dean Reed.

Botostroj – film, ktorý pohoršuje pravicu

Aj ja som mal nedávno možnosť pozrieť si film Botostroj, natočený v roku 1954 v ČSR. Režíroval ho K. Walló. Nedávno tento film, spolu s ďalšími socialistickými filmami, začal vychádzať v edícii Levné knihy. Okamžite si to všimli pravicové médiá, ktoré ho začali označovať za „ostudný paskvil“, „zlý film“, a pravicový portál iDnes vyzýva na „priamu akciu“ proti takémuto filmu slovami: „Není třeba ji rovnou naplňovat demolicí prodejen, na jejichž pultech Botostroj nabízejí. Stačí si ho prostě nekoupit. Svobodný trh problém vyřeší za nás“.

Socialistická kultura očima „nepamětníka“

Jsem rád, že se mezi našimi soudruhy debatuje o otázkách kultury, k čemuž v poslední době přispělo zveřejnění výtahu z knihy Marxisticko-leninské strany Německa (MLPD) „Restaurace kapitalismu v SSSR“ (závěrečná 6. část o kultuře ZDE), článek „Socialistická kultura je nejpokrokovější“, příspěvky ke znevažování a likvidaci památníků národního osvobození a jiné. My, dnešní mladí komunisté, jsme v socialismu buď vůbec nežili, nebo jsme s ohledem na svůj dětský věk společensko-ekonomické formaci nevěnovali pozornost. Myslím si, že v posuzování tehdejší kultury a jejím srovnání se současnou nám to není na škodu, spíše se můžeme na věc dívat více nezaujatě, oproštěni od osobních pocitů typu „tenkrát jsme byli mladí a za našeho mládí bylo všechno hezčí“.