Sicko - americký sen, jak nechce být viděn

Před několika dny jsem si pustil film Sicko z roku 2007 od amerického oscarového režiséra Michaela Moora (za film Bowling for Columbine) a každému , který si myslí, že tento režim má něco společného s lidskostí, bych doporučil se na něj podívat a zamyslet se.
      Sicko neukazuje Ameriku ve světle populárních sitcomů, které ukazují směnným kapitálem zabezpečenou skupinu geeků či jiných "borců", kteří dle pravidla "co krok, to hláška" sypou hlášky z rukávu, a které potom většina mládeže používá místo češtiny.

Antikomunistický country song z roku 1952

Ve vysílání Country rádia mě zaujal antikomunistický americký country song „I ´m no communist" („Nejsem komunista") z počátku 50. let, existující minimálně ve dvou verzích. Interpretem jedné z nich je autor písně Carson Robison (1890 - 1957) a datum jejího vzniku neznám (http://www.youtube.com/watch?v=HMskjKZ4r4E), druhou verzi zpívá duo Lullu Belle and Scotty (Myrtle Eleanor Cooperová, 1913 -1999, Scott Greene Wiseman, 1908-1981) a její vznik je datován rokem 1952 (http://www.youtube.com/watch?v=gudJgbvBnmo).

      Píseň je, jak je zjevné už z jejího názvu, antikomunistická. Zůstává svědectvím o tom, jak protikomunistická štvanice v USA zasahovala v době existence socialistického tábora, zvláště v letech největších úspěchů stalinského SSSR na konci 40. a začátku 50. let, do všech oblastí amerického života, včetně populární hudby. Na druhou stranu text obsahuje i kritiku americké politiky a je zakončen varováním, že jestli to takto půjde dál, „komunisté mohou vyhrát zápas bez jediného výstřelu".

Šachta pohřbených idejí - reformistický film o socializaci z roku 1921

Zhlédnout film z roku 1921, z doby před 90 lety, je pro každého zájemce o dějiny filmu i o dějiny jako takové bezesporu zajímavé. Jedná-li se o film se sociální tématikou, je pro pokrokového diváka zajímavý dvojnásob. Takovým filmem je sociální drama o pěti obrazech „Šachta pohřebných idejí". Vzniklo před 90 lety v režii Rudolfa Myzeta (1888 - 1963) a Antonína Ludvíka Havla (1894 - 1968) v produkci pražské firmy Vilim. První z dvojice režisérů ztvárnil také hlavní roli horníka, později úředníka a dělnického důvěrníka Havleny.

Karol Janko: Horský prameň

Tri dni kvet kvitne,

kvet napojený na infúzie,

svet hučiacich motorových vozidiel;

keď som sa bol napiť snehu,

len dunenie postupné v tupom behu.

Otčimove nožnice na vinič

bez pružiny odložené z viníc

v starej časovej skrini

parazity starých papekov vinič;

šmyk, šmyk, pre silu mladú.

Antisovětský příběh

Jeden z návštěvníků našich stránek mě upozornil na kampaň „Sovětský příběh", jejímž účelem je dodávání stejnojmenného militantně antikomunistického „dokumentárního" filmu pro základní a střední školy. Toto „dílo" z r. 2008 pochází z bašty fašistického revanšismu, antikomunismu a antisovětismu, smutně proslulé současnou perzekucí pokrokového hnutí a nacionalismem, z Lotyšska. Česká distribuce používá též druhý překlad jeho názvu (v originále anglicky /že by nový lotyšský úřední jazyk?!/ The Soviet Story) „Příběh rudého zla"¹⁾. Jak praví autoři této kampaně na stránkách sovietskypribeh.sk, jejím cílem je „1. Poslať dokumentárny film - Sovietsky príbeh - na všetky základné a stredné školy a vyzvať riditelov aby bol odvysielaný; 2. Ukázať žiakom skutočnú, neľudskú tvár komunistickej a nacistickej ideológie a ich spoločné korene v marxizme; 3. Demaskovať mládeži súčastné extrémistické skupiny (neonacistov a anarchistov), a ukázať, že sú vo svojej podstate rovnaké! Rovnako nebezpečné!" ²⁾

Před 60 lety zemřel komunista Jindřich Plachta

Před 60 lety, 6. listopadu 1951, zemřel v Praze populární český komik a spisovatel, komunista Jindřich Plachta, vlastním jménem Jindřich Šolle. Narodil se do rodiny montéra a strojního zámečníka 1. 7. 1899 v Plzni. Studoval obchodní akademii, v l. 1910 – 1911 navštěvoval ruskou školu v Bachmutu, kde jeho otec pracoval na stavbě lihovaru. Po maturitě byl zaměstnán jako bankovní úředník, nejprve v Krakově, poté v Praze. Od r. 1921 vystupoval v kabaretech, odkud vzešlo mnoho dalších slavných komiků meziválečného období, např. Vlasta Burian, Saša Rašilov, Ferenc Futurista či Eman Fiala. V r. 1927, kdy byl jako úředník ze zdravotních důvodů předčasně penzionován, se začal divadlu věnovat profesionálně.

Vladimir Majakovskij - básnik revolúcie

Vladimír Vladimírovič Majakovský sa narodil 19. júla 1893 na Kaukaze v gruzínskej dedinke Bagdadi v rodine lesníka. Od roku 1902 do roku 1906 navštevoval Kutaisské gymnázium. V roku 1906, keď mu zomrel otec, sa rodina presťahovala do Moskvy.

Už za štúdií na gymnáziu sa prikláňal k revolučnému hnutiu, za revolúcie v roku 1905 sa mu dostávala do rúk ilegálna revolučná tlač. S veľkým nadšením sa zúčastňoval študentských schôdzok a demonštrácii na uliciach. V tomto období sa tiež zoznámil s revolučnou poéziou. V Moskve Majakovský pokračoval v štúdiu, zapájal sa do ilegálnej práce, študoval marxistickú literatúru a v roku 1908 sa stal členom RSDRS. Pracoval tam ako propagandista kooptovaný do ilegálneho mestského výboru strany. Za podozrenie z účasti na ilegálnom hnutí bol v roku 1908 a 1909 dvakrát krátko väznený. Tretí raz ho uväznili za pomoc pri organizovaní úteku politických väzňov - žien. Majakovský si vo väzení odsedel celých 5 mesiacov, kde sa upriamil na novšiu poéziu. Mal vysoko vyvinutý umelecký vkus, v Moskve navštevoval výtvarnú školu, na ktorú sa zapísal v auguste 1911.

Tri otázky socialistického realizmu (4. časť- záver )

Odvoláva sa aj na Noru Krausovú, ktorá prehodnocovala vo svojom diele z roku 1976 podstatu pojmu mimézis v kontúrach soc. realizmu. “Upozornila najmä na interpretačný charakter mimézis oproti tradovanému „imitátio“ a súčasne zdôraznila, že ide o dialektické napätie medzi odrážajúcou a odrážanou zložkou“ (tamže. s. 423).

Podstatou subjektu, ktorý vnáša Lenin do svojej teórie odrazu je dialektizácia, na čo Krausová upozorňuje a potvrdzuje túto axiómu aj Oskar Čepan vo svojom diele „Stimuly realizmu“. Navyše ho obohacuje o pojem „estetický materializmus“, ktorý tiež pochádza z filozofických škôl Marxa a Lenina. Estetický materializmus zužuje obraz sveta a ponúka nám výsek skutočnosti, ktorý je adekvátny pojmu a zároveň prívlastku „socialistický“.