Umělci zapomenutí dobou, ale živí svým odkazem

Dnešní buržoazní režim neuznává osobnosti, které ať již za první republiky, za 2. světové války nebo za budování socialismu v Československu byly členy KSČ a zastávaly komunistické postoje. Antikomunistická propaganda zavrhuje všechny tyto osobnosti, od politiků typu soudruha Klementa Gottwalda až po umělce typu Vítězslava Nezvala. Všichni, kdo kdy bojovali proti kapitalismu a chtěli či budovali socialismus, jsou dnešním režimem minimálně ignorováni, a to i přesto, že se jedná o velké osobnosti našich dějin. I členové KSČ bojující za 2. světové války proti fašismu a účastníci protinacistického odboje, např. Julius Fučík, Jan Šverma, Jožka Jabůrková atd., nejsou nové generaci při školské výuce ani zmiňováni. My jsme se třeba o těchto osobnostech vůbec neučili. Nyní jsem se však chtěl zaměřit na to, jakým způsobem současný režim zneucťuje odkaz osobností umění v Československu, které byly členy KSČ a zastávaly pokrokové názory.

      Tak jako i jinde ve světě se ke komunistickým a pokrokovým myšlenkám hlásily významné osobnosti, např. Pablo Picasso či Charlie Chaplin, tak i v Československu se ke komunistickým myšlenkám hlásily významné osobnosti z oborů kultury, vědy, umění, filosofie atd. Mezi nejvýznamnější představitele proletářské poezie a mezi nejvýznamnější básníky Československa 20.století patří podle mého názoru nepochybně Jiří Wolker (1900-1924). I tak významná osobnost československé literatury je dnešní dobou zapomenutá. I když jméno a dílo Jiřího Wolkera není přímo vulgarizováno, Wolker rozhodně nepatří mezi dneškem propagované a uznávané básníky. Důvod? Nejen, že byl členem KSČ, ale své pokrokové názory uváděl i ve své poezii. Wolker by měl být uznávanou osobností, nejen komunisty a levicově smýšlejícími lidmi, ale celým národem, protože se jedná o významného básníka 20. století, jehož přínos do literatury nelze přehlédnout. Za svůj krátký život dokázal vytvořit nadčasové a významné dílo, které je navíc odrazem i lidskosti, lásky k pracujícím lidem a zkoumání lidské povahy. Významné Wolkerovo dílo je např. Těžká hodina. Přesto drtivá většina mladé generace ani neví o tom, že nějaký Wolker někdy existoval.

      Další významný umělec, který byl pro své politické smýšlení dnešním režimem zavrhnut a dnešní dobou zapomenut, je Ivan Olbracht (1882-1952). Ten se na rozdíl od Jiřího Wolkera věnoval spíše próze a navíc se uplatnil i jako komunistický novinář. Jeho jméno mi připadá ještě více nezmiňováno než jméno Jiřího Wolkera. Přesto i význam Ivana Olbrachta pro československou prózu byl značný. Stačí zmínit např. jeho významné dílo Anna proletářka. Ivan Olbracht byl ve 20. letech za své smýšlení dvakrát uvězněn. I když v roce 1929 se zpočátku postavil proti bolševizaci KSČ, dokonce ze strany i vystoupil, později se k novému marx-leninskému kurzu KSČ přiklonil a po 2. světové válce opět vstoupil do KSČ, stal se členem ÚV KSČ a poslancem Národního shromáždění. Rozhodně by jméno Ivana Olbrachta nemělo být zapomenuto, stejně jako jeho dílo.

      Významným československým básníkem byl i Stanislav Kostka Neumann (1875-1947). Ani on nepatří mezi dneškem propagované básníky a drtivá většina mladé generace nezná jak Neumannovo jméno, tak ani jeho dílo. Neumann byl rovněž členem KSČ a i když byl v roce 1929 z KSČ vyloučen (kvůli svým postojům proti bolševizaci strany), tak pokrokové, levicové a antikapitalistické názory zastával a prosazoval po celý svůj život a velmi se odrazily i v jeho díle. Neumann byl autorem významné prózy i za 2.světové války. Sepsal řadu antifašistických literárních díl. Ani v této souvislosti o něm současná státní propaganda ani školská výuka moc nemluví.

      Jako posledního významného básníka a člena KSČ uvedu nepochybně jednu z nejvýznamnějších osobností československé literatury 20.století, Vítězslava Nezvala (1900-1958). Nezvalův přínos do literatury byl natolik výrazný, že ze zmíněných básníků je podle mého názoru Nezval současným režimem asi nejvíce vážen. I přesto by si zasloužil s ostatními zmíněnými daleko větší úctu a obdiv, než mu buržoazní režim prokazuje. I Nezval byl totiž komunistou a aktivním členem KSČ a i v jeho díle se odrazily pro buržoazii nepřijatelné, pokrokové a komunistické názory. O Nezvalovi však většina mládeže alespoň něco ví, na rozdíl od Ivana Olbrachta či Stanislava Kostky Neumanna. Nezvalovy básně jsou i dnes součástí školské výuky v českém jazyce a v literatuře.

      Alespoň stručně jsem uvedl některé významné československé básníky a umělce, kteří byli členy KSČ a proto nejsou dnešním buržoazním režimem, zrovna propagovanými a oblíbenými. Nutno však říct, že v současné době žádný český básník nedosahuje kvalit Vítězslava Nezvala či Jiřího Wolkera a dalších. Žádná politická strana se také nemůže pyšnit osobnostmi, kteří by byli členy strany a dosahovali by kvalit zmíněných básníků. Je velmi smutné, že se současný režim v ČR neumí zachovat alespoň čestně a nedokáže prokázat úctu a obdiv osobnostem, které si je svým přínosem do československé literatury zaslouží, i když smýšleli pro buržoazii nepřátelsky. Já jako komunista si vážím básníků, jako byl např. Jaroslav Seifert, i když v 70. a 80. letech patřil k antikomunistickým umělcům. Musím však zároveň dodat, že pokrokové dílo zmíněných básníků z KSČ je mi daleko bližší. Právě Jaroslav Seifert, který byl nepochybně významným československým básníkem, je dnešním režimem velmi propagovaný, zatímco jiní významní básníci zůstávají v pozadí. Všichni zmínění básníci jsou však národním bohatstvím, jejich přínos do československé literatury byl obrovský a podle toho by se k těmto osobnostem také měl současný režim v ČR chovat.

      I když jsou však tito umělci zapomenutí dobou, jsou živí svým odkazem. Jejich odkaz byl nadčasový a i dnes jsou jejich díla aktuální. Nikdy si nepřestanu vážit osobností, které dokázaly pojmout umění z proletářského pohledu a zapojit do svého díla nejen zkoumání kapitalistické společnosti, ale i lásku k pracujícím. A věřím, že až se k moci vrátí vláda pracujících, dostane se těmto významným básníkům dostatečného uznání.

      Petr Kračmar