Recenze - Ján Lenčo: Zástup z rodu hrdých

      Přečetl jsem knihu Jána Lenča „Zástup z rodu hrdých", kterou vydal autor vlastním nákladem v Knižním centru Žilina v r. 2009 jako „dárek k dvacátému výročí politického převratu roku 1989". Kniha byla napsána v r. 1974, ale veřejně je vydána až nyní. Pojednává o osudech komunistů - organizátorů odborového a stávkového hnutí a zlepšovatelů - spjatých se dvěma slovenskými textilkami: žilinskou Slovenou a závodem (později V. I. Lenina) v Rybárpoli (dnes součást Ružomberoku).
      První část, věnovaná žilinské textilce, začíná kapitolou o jejím založení v r. 1890. Vypovídá o tom, že nová textilka zajistila pracujícím lidem z okolí jistotu obživy a lepší životní podmínky než měli dosud, přesto však bylo vykořisťování v továrně nelidské a pro nás už nepředstavitelné. „Š. Kozlík, ktorý nastúpil do fabriky roku 1915, vypovedá: ,Za Rakúsko-Uhorska sa robilo až 16 hodín denne. Boli sme často takí ustatí, že sme aj pri stroji zaspali. Väčšina robotníkov bývala na dedinách a chodievali sme denne 15 až 16 km peši, po pás v snehu, v krpcoch. Štyridsať či päťdesiatroční robotníci vyzerali ako sedemdesiatroční starci. Niektorí spávali v nocľahárni. Tu však ich spoločníkmi boli ploštice a vši - zasa sa nevyspali. A ani sa nemali kde poriadne umyť.´

... a rudý prapor zavlaje

film natočený na počest XV. sjezdu KSČ v roce 1975. Převzato z pořadu Mistři českého animovaného filmu. Režie Zdeněk Smetana, komentář Miroslav Moravec

O italské komunistické hudební skupině Banda Bassoti plus text písně Stalingrad

Banda Bassotti je italská ska-punková hudební skupina, zformovaná roku 1987 v Římě. Její písně jsou povšechně politické povahy zaměřené na komunistické a antifašistické záležitosti. Mnoho písní se týká také Latinské Ameriky. Tvorba Banda Bassoti je inspirována The Clash a The Specials a od počátku byla velmi politicky aktivní a věnovala pozornost sociálním protestům sympatizujíc s antifašistickým hnutím v Itálii. Jejich jméno pochází z italské verze Disneyho postav Beagle chlapců.
      Nahrávky: Své první album, nazvané Figli della stessa rabbia (Děti ze stejného hněvu) vydala Banda Bassoti v roce 1991 a tato deska jim přinesla obrovský úspěch v místních politických a punkových kruzích. Své druhé album Avanzo di cantiere (Zbytek staveniště) vydali v roce 1995, přičemž desku nahráli v Baskicku se skupinou Negu Gorriak (v baskičtině slovní hříčka Rudá >< krutá zima) a v této sestavě jela kapela turné po Španělsku v průběhu téhož roku. V roce 1996 se skupina rozdělila, aby se roku 2001 opět spojila kvůli pořádání benefičních koncertů. Ve znovu spojené kapele přibyly trombóny a trumpety k dříve striktně kytarovým punkovým prvkům a nahraný koncert byl vydán v tomtéž roce jako live nahrávka na albu nazvaném Un altro giorno d'amore (Další den lásky). V březnu 2002 skupina vydala po sedmi letech od posledního alba desku s názvem L'altra faccia dell'Impero (Na druhé straně impéria). V rámci turné k tomuto albu odehrála Banda Bassoti stovky koncertů ve Špenělsku, Itálii, Japonsku (kde skupina vystoupila s Red hot chili peppers na festivalu Fuji rock). Naštvaní na zpátečnickou politiku Bushe, Berlusconiho se rozhodli nahrát album Asi es mi vida (Takový je můj život). V roce 2004 skupina vydala album Amore e odio (Láska a nenávist).

Čapajev a občanská válka

Jedním z kvalitních sovětských filmů, které lze dnes v ČR sehnat levně na DVD, je „Čapajev" - „slavné tragické drama o legendárním bolševickém veliteli z doby občanské války v Rusku", jak se praví v podtitulu. (Vydal TERRAN, Praha 2009, doporučená cena 49,- Kč.) Film režisérů Sergeje a Georgije Vasilevových podle námětu Dmitrije Andrejeviče Furmanova připravený společností „Lenfilm" se stal jedním z nejúspěšnějších sovětských filmů v historii. Premiéru měl 6. listopadu 1934 a jen za první rok od uvedení jej zhlédlo přes 30 milionů lidí na území SSSR. Obrovský úspěch měl však i v zahraničí - jako nejlepší zahraniční film byl oceněn v USA v roce 1935 a ve Francii 1937. Současné české vydání umožňuje zhlédnout film v českém znění nebo v ruském znění s titulky. České znění vám nedoporučuji - novodobý dabing podobný tomu u západních „dramat" se ke starému sovětskému filmu vůbec nehodí.
      K pochopení událostí, které film přibližuje, je třeba se vrátit do období těsně po Velké říjnové socialistické revoluci.

Geniální Chaplinova satira na politické procesy v 50. letech v USA

      Pod pojmem „politické procesy” si celá česká „demokratická veřejnost” v současnosti vybaví v prvé řadě SSSR 30. let nebo Československo 50. let. O politických procesech v USA v 50. letech, v období mccarthismu, „demokraté” nehovoří - a pokud přece, považují je za správné. Stranou zájmu zůstávají i politické procesy období fašistické hrůzovlády, i když sarkasticky můžeme konstatovat, že tehdy byly okrajovou záležitostí - většina politických odpůrců Vůdcovy tisícileté Velkoněmecké říše byla likvidována bez jakýchkoli soudních procesů…
      Veliký umělec Sir Charles Spencer Chaplin jr., herec, scénárista, režisér, hudební skladatel a nejslavnější komik všech dob, narozený 16. dubna 1889 v Londýně jako syn chudých herců z předměstí, je dodnes znám a uznáván po celém světě. Méně už je známo o jeho levicovém, hluboce demokratickém přesvědčení a odporu k bezpráví. Chaplinovo pokrokové smýšlení bylo formováno jeho trpkými životními zkušenostmi. Jeho otec Charles rodinu záhy opustil, a tak malý Charlie už od pěti let vystupoval s duševně nemocnou matkou a starším bratrem v kabaretech jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Matka trpěla schizofrenií a společně žili ve velmi nuzných poměrech. Od roku 1908 byl členem pantomimické společnosti. Při zájezdu do USA si ho všiml průkopník americké grotesky Mack Sennett a angažoval ho do své filmové společnosti. V roce 1914 tak začal Ch. S. Chaplin působit v němém fílmu a později se prosadil i ve filmu zvukovém.

Michail Svetlov - TALIAN

Čierny kríž na talianskej hrudi,

čierny, bez lesku, kríž prostých ľudí,

v biednej chalupe ho uctievali,

jedinému synovi ho dali...

Povedz, chlapče, chlapče z Neapola,

čo ťa tiahlo do ruského poľa,

čo ti k šťastiu chýbalo tam v diali,

kde sa chvel tvoj rodný modrý záliv?

Julius Fučík píše z budoucnosti (2/2)

Úspěchy socialistického Sovětského svazu nám poutavě přiblíží pojednání o moskevském metru. Popisuje dopravní obtíže rychle se rozvíjející Moskvy, jež se rozhodlo plénum ÚV VKS(b) v červnu 1931 po referátu vůdce moskevských bolševiků L. M. Kaganoviče vyřešit přijetím usnesení o stavbě podzemní železnice - metra. „V několika desítkách metrů pod zemí najdeš jíl, bahno, nebezpečné pohyblivé písky, podzemní řeky, bludné balvany, zanesené sem skandinávským ledovcem, vápenec, nasycený vodou. Všichni zahraniční znalci, kteří se podívali na geologickou mapu Moskvy, pokrčili rameny a řekli: V tom stavět metro nejde. Také soudruh Stalin se podíval na geologickou mapu Moskvy, nepokrčil rameny a řekl: Není takové pevnosti, které by bolševici nemohli dobýt.

Zvíťazili sme!

Pri príležitosti konca 2. svetovej vojny zverejňujeme 2 albumy na stiahnutie. Tým prvým je kompilácia ruských antifašistických kapiel, ktorá vyšla v roku 2006 na výročie konca 2. svetovej vojny a nesie názov Мы победили! Vyskytuje sa v nej viacero žánrov.

Kompiláciu stiahnete na adrese:

http://www.mediafire.com/?x19ef1iz6kssltd

Dimitri Šostakovič - Pád Berlína

Pri príležitosti 66. výročia konca druhej svetovej vojny vám prinášame soundtrack k filmu "Pád Berlína" (1949) od Sovietskeho skladateľa Šostakoviča.

Stiahnete ho na adrese:
http://www.mediafire.com/?mwmnjrjwoiy

Zdroj: http://for-the-greater-good.blogspot.com

Julius Fučík píše z budoucnosti (1/2)

V nedávné době jsem zavítal do jednoho pražského antikvariátu podívat se, je-li zde k mání nějaká socialistická literatura. Nepřekvapilo mě, že v první řadě knih jsem žádnou nenalezl - antikvariáty dnes až na vzácné výjimky nenabízejí žádné knihy z let 1948 - 1989 s politickou tématikou… Nicméně, na patřičně zasutém místě jsem za řadou knih z první a současné republiky obdivujících kapitalismus na tisíc způsobů přece jen několik hodnotných publikací z let budování socialismu nalezl. Zvláště mě mezi nimi zaujala kniha Julia Fučíka V ZEMI MILOVANÉ s podtitulem Reportáže ze Sovětského svazu, vydaná nakladatelstvím Svoboda v Praze r. 1949.

      Druhá kniha Fučíkových reportáží z SSSR volně navazuje na známější knihu V ZEMI, KDE ZÍTRA JIŽ ZNAMENÁ VČERA, ve které Fučík popisuje své zkušenosti z pobytu v SSSR v r. 1930. Z tohoto prvního Fučíkova pobytu v SSSR jsou do knihy „V zemi milované" zařazeny dvě reportáže, ostatní pocházejí z let 1934 - 1936.