Sochoborectvo - úbohosť hodná poľutovania

BRATISLAVA, 27. júla - Vláda kritizuje predstaviteľov prvého slovenského štátu, no bez povšimnutia sú na mnohých miestach štátu uctievaní poprední komunistickí ideológovia. Jeden z nich dokonca priamo pred úradom vlády. Tvrdí to podpredseda Občianskej konzervatívnej strany (OKS) a poslanec Národnej rady SR Ondrej Dostál.

"Myslíme si, že socha Marka Čulena tam nemá byť," hovorí Dostál na margo podobizne bývalého člena ústredného výboru komunistickej strany a povereníka poľnohospodárstva, ktorá dominuje bratislavskému Námestiu slobody pred Úradom vlády SR. "Preto keď je vláda kritická k prvej Slovenskej republike, nemalo by ostať bez povšimnutia, že na mnohých miestach sa uctievajú predstavitelia komunistickej ideológie," povedal podpredseda OKS agentúre SITA.

Rudý prapor

Tri otázky socialistického realizmu 1. časť

René Bílik (1960). Môžeme nájsť jeho štúdie najmä v časopise Slovenská literatúra, kde ich uverejňuje už od roku 1987. Je autorom diela „Interpretácia umeleckého textu“ (2009). Zaoberá sa najmä literatúrou po roku 1945, teóriou lit. procesu, teóriou literatúry a lit. pre deti a mládež. V súčasnosti pôsobí na Trnavskej univerzite.

Svoju mohutnú štúdiu Bílik René rozdelil na dve časti. V úvodnej časti sa zamýšla a hodnotí doterajšie vedecké bádanie soc. realizmu od roku 1948 až po rok 1989 a konštatuje, že sa vedecká obec zaujímala o tento druh literatúry len z apologetickej doktríny a jej estetický pojem sa zanedbával. Odporúča vtedajšie štúdie a diskusie o soc. realizme, ktoré „nájdeme v bibliografickej časti zborníka „„Program a tvorba“, zostavený Dalimírom Hajkom v roku 1989, bibliografiu pripravila Etela Viskupová. Z nej je evidentné, že naši bádatelia epigonizujú a preberajú dobové formulácie a vedecké závery zo sovietskej literárnej vedy“ (Bílik, R. 2004, s. 337).

Kapelle Vorwärts - Brot und Rosen (2011)

Sprístupňujeme na stiahnutie CD "Brot und rosen" nemeckej komunistickej kapely Kapelle Vorwärts, ktorá funguje niekoľko rokov a hrajú v nej aj niektorí členovia už zaniknutej kapely Die Commandantes. Kapela má ženský vokál a hrá predovšetkým známe revolučné piesne.

CD stiahnete na adrese:

http://www.mediafire.com/?72fj0d8a26663g7

Zdroj: musicadelacalle.blogspot.com

Dvacátý devátý

Film, ČSSR 1974. Režie: Antonín Kachlík, hrají: Miroslav Zounar (Klement Gottwald), Adolf Filip (Antonín Zápotocký), Josef Langmiler (Jílek), Václav Švorc (Bolen), Miroslav Maršálek (Mráček), Karel Šebesta (Šmeral), Jaroslav Drbohlav (Mirek), Jaroslav Kuneš (Kopecký), Jiří Ornest (Fried), Viktor Preiss (Šverma), Václav Mareš (Dolanský), Zdeněk Ornest (Stern), Ladislav Večeřa (Handlíř), Ladislav Šimek (Haken), Jiřina Petrovická (Marie Majerová), Zdena Burdová (Marta Gottwaldová), Blažena Holišová (Marie Zápotocká), Eva Čeřovská (Věra), Václav Lohniský (Bechyně), Oldřich Janovský (Hampl), Bohuslav Ličman (Hais), Zdeněk Buchvaldek (Stanislav Kostka Neumann), Ladislav Lakomý (Josef Hora), Miroslav Částek (Ivan Olbracht), Josef Čáp (Jaroslav Seifert), Jiří Juřina (Vítězslav Nezval), Jiří Wohanka (Julius Fučík), Walter Ruge (Thälmann).

Recenze - Ján Lenčo: Zástup z rodu hrdých

      Přečetl jsem knihu Jána Lenča „Zástup z rodu hrdých", kterou vydal autor vlastním nákladem v Knižním centru Žilina v r. 2009 jako „dárek k dvacátému výročí politického převratu roku 1989". Kniha byla napsána v r. 1974, ale veřejně je vydána až nyní. Pojednává o osudech komunistů - organizátorů odborového a stávkového hnutí a zlepšovatelů - spjatých se dvěma slovenskými textilkami: žilinskou Slovenou a závodem (později V. I. Lenina) v Rybárpoli (dnes součást Ružomberoku).
      První část, věnovaná žilinské textilce, začíná kapitolou o jejím založení v r. 1890. Vypovídá o tom, že nová textilka zajistila pracujícím lidem z okolí jistotu obživy a lepší životní podmínky než měli dosud, přesto však bylo vykořisťování v továrně nelidské a pro nás už nepředstavitelné. „Š. Kozlík, ktorý nastúpil do fabriky roku 1915, vypovedá: ,Za Rakúsko-Uhorska sa robilo až 16 hodín denne. Boli sme často takí ustatí, že sme aj pri stroji zaspali. Väčšina robotníkov bývala na dedinách a chodievali sme denne 15 až 16 km peši, po pás v snehu, v krpcoch. Štyridsať či päťdesiatroční robotníci vyzerali ako sedemdesiatroční starci. Niektorí spávali v nocľahárni. Tu však ich spoločníkmi boli ploštice a vši - zasa sa nevyspali. A ani sa nemali kde poriadne umyť.´

... a rudý prapor zavlaje

film natočený na počest XV. sjezdu KSČ v roce 1975. Převzato z pořadu Mistři českého animovaného filmu. Režie Zdeněk Smetana, komentář Miroslav Moravec

O italské komunistické hudební skupině Banda Bassoti plus text písně Stalingrad

Banda Bassotti je italská ska-punková hudební skupina, zformovaná roku 1987 v Římě. Její písně jsou povšechně politické povahy zaměřené na komunistické a antifašistické záležitosti. Mnoho písní se týká také Latinské Ameriky. Tvorba Banda Bassoti je inspirována The Clash a The Specials a od počátku byla velmi politicky aktivní a věnovala pozornost sociálním protestům sympatizujíc s antifašistickým hnutím v Itálii. Jejich jméno pochází z italské verze Disneyho postav Beagle chlapců.
      Nahrávky: Své první album, nazvané Figli della stessa rabbia (Děti ze stejného hněvu) vydala Banda Bassoti v roce 1991 a tato deska jim přinesla obrovský úspěch v místních politických a punkových kruzích. Své druhé album Avanzo di cantiere (Zbytek staveniště) vydali v roce 1995, přičemž desku nahráli v Baskicku se skupinou Negu Gorriak (v baskičtině slovní hříčka Rudá >< krutá zima) a v této sestavě jela kapela turné po Španělsku v průběhu téhož roku. V roce 1996 se skupina rozdělila, aby se roku 2001 opět spojila kvůli pořádání benefičních koncertů. Ve znovu spojené kapele přibyly trombóny a trumpety k dříve striktně kytarovým punkovým prvkům a nahraný koncert byl vydán v tomtéž roce jako live nahrávka na albu nazvaném Un altro giorno d'amore (Další den lásky). V březnu 2002 skupina vydala po sedmi letech od posledního alba desku s názvem L'altra faccia dell'Impero (Na druhé straně impéria). V rámci turné k tomuto albu odehrála Banda Bassoti stovky koncertů ve Špenělsku, Itálii, Japonsku (kde skupina vystoupila s Red hot chili peppers na festivalu Fuji rock). Naštvaní na zpátečnickou politiku Bushe, Berlusconiho se rozhodli nahrát album Asi es mi vida (Takový je můj život). V roce 2004 skupina vydala album Amore e odio (Láska a nenávist).

Čapajev a občanská válka

Jedním z kvalitních sovětských filmů, které lze dnes v ČR sehnat levně na DVD, je „Čapajev" - „slavné tragické drama o legendárním bolševickém veliteli z doby občanské války v Rusku", jak se praví v podtitulu. (Vydal TERRAN, Praha 2009, doporučená cena 49,- Kč.) Film režisérů Sergeje a Georgije Vasilevových podle námětu Dmitrije Andrejeviče Furmanova připravený společností „Lenfilm" se stal jedním z nejúspěšnějších sovětských filmů v historii. Premiéru měl 6. listopadu 1934 a jen za první rok od uvedení jej zhlédlo přes 30 milionů lidí na území SSSR. Obrovský úspěch měl však i v zahraničí - jako nejlepší zahraniční film byl oceněn v USA v roce 1935 a ve Francii 1937. Současné české vydání umožňuje zhlédnout film v českém znění nebo v ruském znění s titulky. České znění vám nedoporučuji - novodobý dabing podobný tomu u západních „dramat" se ke starému sovětskému filmu vůbec nehodí.
      K pochopení událostí, které film přibližuje, je třeba se vrátit do období těsně po Velké říjnové socialistické revoluci.

Geniální Chaplinova satira na politické procesy v 50. letech v USA

      Pod pojmem „politické procesy” si celá česká „demokratická veřejnost” v současnosti vybaví v prvé řadě SSSR 30. let nebo Československo 50. let. O politických procesech v USA v 50. letech, v období mccarthismu, „demokraté” nehovoří - a pokud přece, považují je za správné. Stranou zájmu zůstávají i politické procesy období fašistické hrůzovlády, i když sarkasticky můžeme konstatovat, že tehdy byly okrajovou záležitostí - většina politických odpůrců Vůdcovy tisícileté Velkoněmecké říše byla likvidována bez jakýchkoli soudních procesů…
      Veliký umělec Sir Charles Spencer Chaplin jr., herec, scénárista, režisér, hudební skladatel a nejslavnější komik všech dob, narozený 16. dubna 1889 v Londýně jako syn chudých herců z předměstí, je dodnes znám a uznáván po celém světě. Méně už je známo o jeho levicovém, hluboce demokratickém přesvědčení a odporu k bezpráví. Chaplinovo pokrokové smýšlení bylo formováno jeho trpkými životními zkušenostmi. Jeho otec Charles rodinu záhy opustil, a tak malý Charlie už od pěti let vystupoval s duševně nemocnou matkou a starším bratrem v kabaretech jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Matka trpěla schizofrenií a společně žili ve velmi nuzných poměrech. Od roku 1908 byl členem pantomimické společnosti. Při zájezdu do USA si ho všiml průkopník americké grotesky Mack Sennett a angažoval ho do své filmové společnosti. V roce 1914 tak začal Ch. S. Chaplin působit v němém fílmu a později se prosadil i ve filmu zvukovém.