Vnitřní Lenin - kapesní listopadová revoluce

      Dne 25. listopadu se v Brně uskutečnila kulturní akce pod názvem „Vnitřní Lenin - kapesní listopadová revoluce“. Při cestě na tuto akci jsem si nebyl příliš jistý, co od toho mám vlastně čekat. Hned jak jsem dorazil, zaskočil mě relativně velký počet převážně mladých lidí, kteří čekali na začátek kulturního programu. Postupně přicházeli další a nakonec se v malých prostorách, ve kterých se to celé odehrávalo, nedalo skoro pohnout.
      Celý program zahájil krátký proslov o tom, co nás všechno čeká, a následovala poutavá přednáška Petra Michálka o podobě Lenina v sovětských filmech, doprovázená ukázkami snad ze všech významných filmů, kde se postava vůdce Říjnové socialistické revoluce objevila, jak se postupně měnilo jeho ztvárnění od jeho heroizace přes romantizaci jeho osoby a celé revoluce až po období, kdy byl ztvárňován spíše v dehonestující podobě.

Bylo to v máji

Film „Bylo to v máji“ (réžia M. Frič, V. Berdych) bol natočený v roku 1950 a poukazuje na prechod medzi novým a starým. Poukazuje na robotnícku demokraciu vo výrobe a na nový prístup k práci. Dej sa odohráva v období medzi dvoma sviatkami práce. Hlavným hrdinom je Šebesta (J. Marvan), hlava rodiny, ktorý je k svojej rodine prísny a nové pomery si nevie a nechce osvojiť. Témou filmu sú mladí a nadšení úderníci, ktorí vymýšľajú rôzne zlepšenia vo výrobe a rekordne prekračujú stanovené plány. Starý Šebesta je k úderníctvu skeptický a tvrdí, že všetko je už overené a zebehnuté a že vo fabrike na radiátory, kde on pracuje sa nič zlepšiť nedá.

Statis Prusalis - Nezapomeň

Sicko - americký sen, jak nechce být viděn

Před několika dny jsem si pustil film Sicko z roku 2007 od amerického oscarového režiséra Michaela Moora (za film Bowling for Columbine) a každému , který si myslí, že tento režim má něco společného s lidskostí, bych doporučil se na něj podívat a zamyslet se.
      Sicko neukazuje Ameriku ve světle populárních sitcomů, které ukazují směnným kapitálem zabezpečenou skupinu geeků či jiných "borců", kteří dle pravidla "co krok, to hláška" sypou hlášky z rukávu, a které potom většina mládeže používá místo češtiny.

Antikomunistický country song z roku 1952

Ve vysílání Country rádia mě zaujal antikomunistický americký country song „I ´m no communist" („Nejsem komunista") z počátku 50. let, existující minimálně ve dvou verzích. Interpretem jedné z nich je autor písně Carson Robison (1890 - 1957) a datum jejího vzniku neznám (http://www.youtube.com/watch?v=HMskjKZ4r4E), druhou verzi zpívá duo Lullu Belle and Scotty (Myrtle Eleanor Cooperová, 1913 -1999, Scott Greene Wiseman, 1908-1981) a její vznik je datován rokem 1952 (http://www.youtube.com/watch?v=gudJgbvBnmo).

      Píseň je, jak je zjevné už z jejího názvu, antikomunistická. Zůstává svědectvím o tom, jak protikomunistická štvanice v USA zasahovala v době existence socialistického tábora, zvláště v letech největších úspěchů stalinského SSSR na konci 40. a začátku 50. let, do všech oblastí amerického života, včetně populární hudby. Na druhou stranu text obsahuje i kritiku americké politiky a je zakončen varováním, že jestli to takto půjde dál, „komunisté mohou vyhrát zápas bez jediného výstřelu".

Šachta pohřbených idejí - reformistický film o socializaci z roku 1921

Zhlédnout film z roku 1921, z doby před 90 lety, je pro každého zájemce o dějiny filmu i o dějiny jako takové bezesporu zajímavé. Jedná-li se o film se sociální tématikou, je pro pokrokového diváka zajímavý dvojnásob. Takovým filmem je sociální drama o pěti obrazech „Šachta pohřebných idejí". Vzniklo před 90 lety v režii Rudolfa Myzeta (1888 - 1963) a Antonína Ludvíka Havla (1894 - 1968) v produkci pražské firmy Vilim. První z dvojice režisérů ztvárnil také hlavní roli horníka, později úředníka a dělnického důvěrníka Havleny.

Karol Janko: Horský prameň

Tri dni kvet kvitne,

kvet napojený na infúzie,

svet hučiacich motorových vozidiel;

keď som sa bol napiť snehu,

len dunenie postupné v tupom behu.

Otčimove nožnice na vinič

bez pružiny odložené z viníc

v starej časovej skrini

parazity starých papekov vinič;

šmyk, šmyk, pre silu mladú.

Antisovětský příběh

Jeden z návštěvníků našich stránek mě upozornil na kampaň „Sovětský příběh", jejímž účelem je dodávání stejnojmenného militantně antikomunistického „dokumentárního" filmu pro základní a střední školy. Toto „dílo" z r. 2008 pochází z bašty fašistického revanšismu, antikomunismu a antisovětismu, smutně proslulé současnou perzekucí pokrokového hnutí a nacionalismem, z Lotyšska. Česká distribuce používá též druhý překlad jeho názvu (v originále anglicky /že by nový lotyšský úřední jazyk?!/ The Soviet Story) „Příběh rudého zla"¹⁾. Jak praví autoři této kampaně na stránkách sovietskypribeh.sk, jejím cílem je „1. Poslať dokumentárny film - Sovietsky príbeh - na všetky základné a stredné školy a vyzvať riditelov aby bol odvysielaný; 2. Ukázať žiakom skutočnú, neľudskú tvár komunistickej a nacistickej ideológie a ich spoločné korene v marxizme; 3. Demaskovať mládeži súčastné extrémistické skupiny (neonacistov a anarchistov), a ukázať, že sú vo svojej podstate rovnaké! Rovnako nebezpečné!" ²⁾

Před 60 lety zemřel komunista Jindřich Plachta

Před 60 lety, 6. listopadu 1951, zemřel v Praze populární český komik a spisovatel, komunista Jindřich Plachta, vlastním jménem Jindřich Šolle. Narodil se do rodiny montéra a strojního zámečníka 1. 7. 1899 v Plzni. Studoval obchodní akademii, v l. 1910 – 1911 navštěvoval ruskou školu v Bachmutu, kde jeho otec pracoval na stavbě lihovaru. Po maturitě byl zaměstnán jako bankovní úředník, nejprve v Krakově, poté v Praze. Od r. 1921 vystupoval v kabaretech, odkud vzešlo mnoho dalších slavných komiků meziválečného období, např. Vlasta Burian, Saša Rašilov, Ferenc Futurista či Eman Fiala. V r. 1927, kdy byl jako úředník ze zdravotních důvodů předčasně penzionován, se začal divadlu věnovat profesionálně.

Vladimir Majakovskij - básnik revolúcie

Vladimír Vladimírovič Majakovský sa narodil 19. júla 1893 na Kaukaze v gruzínskej dedinke Bagdadi v rodine lesníka. Od roku 1902 do roku 1906 navštevoval Kutaisské gymnázium. V roku 1906, keď mu zomrel otec, sa rodina presťahovala do Moskvy.

Už za štúdií na gymnáziu sa prikláňal k revolučnému hnutiu, za revolúcie v roku 1905 sa mu dostávala do rúk ilegálna revolučná tlač. S veľkým nadšením sa zúčastňoval študentských schôdzok a demonštrácii na uliciach. V tomto období sa tiež zoznámil s revolučnou poéziou. V Moskve Majakovský pokračoval v štúdiu, zapájal sa do ilegálnej práce, študoval marxistickú literatúru a v roku 1908 sa stal členom RSDRS. Pracoval tam ako propagandista kooptovaný do ilegálneho mestského výboru strany. Za podozrenie z účasti na ilegálnom hnutí bol v roku 1908 a 1909 dvakrát krátko väznený. Tretí raz ho uväznili za pomoc pri organizovaní úteku politických väzňov - žien. Majakovský si vo väzení odsedel celých 5 mesiacov, kde sa upriamil na novšiu poéziu. Mal vysoko vyvinutý umelecký vkus, v Moskve navštevoval výtvarnú školu, na ktorú sa zapísal v auguste 1911.