Vnitřní Lenin - kapesní listopadová revoluce

      Dne 25. listopadu se v Brně uskutečnila kulturní akce pod názvem „Vnitřní Lenin - kapesní listopadová revoluce“. Při cestě na tuto akci jsem si nebyl příliš jistý, co od toho mám vlastně čekat. Hned jak jsem dorazil, zaskočil mě relativně velký počet převážně mladých lidí, kteří čekali na začátek kulturního programu. Postupně přicházeli další a nakonec se v malých prostorách, ve kterých se to celé odehrávalo, nedalo skoro pohnout.
      Celý program zahájil krátký proslov o tom, co nás všechno čeká, a následovala poutavá přednáška Petra Michálka o podobě Lenina v sovětských filmech, doprovázená ukázkami snad ze všech významných filmů, kde se postava vůdce Říjnové socialistické revoluce objevila, jak se postupně měnilo jeho ztvárnění od jeho heroizace přes romantizaci jeho osoby a celé revoluce až po období, kdy byl ztvárňován spíše v dehonestující podobě.

Není s podivem, že takto začal být Lenin zobrazován s nástupem gorbačovského revizionismu. Následně jsme byli seznámeni i s tím, jak se změnilo zobrazování Lenina po pádu Sovětského svazu. Veškerá vážnost byla najednou pryč a z osobnosti Lenina se stala především komická figurka z reklam či komediálních amerických seriálů, jakým jsou například Simpsonovi.
      Celá tato pasáž byla nesmírně zajímavá a člověk se díky ní dozvěděl řadu informací, které předtím nevěděl nebo se nad nimi nikdy neměl důvod zamýšlet. Postupně se ke slovu dostali i další vystupující, jako třeba Marek Sobola se svými autorskými básněmi, hudebníci Luboš Vlach a Radim Babák, také se zde předvedl DJ Manazz, který svým vystoupením podpořil velmi sině uvolněnou atmosféru a i díky němu se z tohoto večera stala pořádná pařba. Jako poslední se ke slovu dostali Jan Lamram & Massive Moustache se svou podobně burácivou alternativní hudbou.

      Nutno podotknout, že celý kulturní večer se opravdu vydařil a i přes jasné rebelské pozérství jak zúčastněných, tak některých vystupujících šlo o zábavnou a jistě hodnotnou akci, na rozdíl od řady jiných, čistě komerčně laděných a konzumních akcí, kterých se v Brně konají doslova mraky.
      Zajímavé je i to, že mě na této akci dokonce pár lidí poznalo jako mladého komunistu a celkem rozumně jsem s nimi probral různá politická témata a nikdo neměl potřebu mít nějaké antikomunistické projevy. Velmi rychle jsem pochopil, že se zde nachází mladí lidé s dosti levicovými názory, odmítající současnou konzumní společnost. Jak jsem již ale řekl, je otázka, zda se v řadě případů nejedná spíše o jistou pozérskou snahu odlišit se od okolí, než skutečně silné přesvědčení, ze kterého časem tyto skoro ještě děti takříkajíc vyrostou a na podobné akce ze svého mládí budou už jen nostalgicky vzpomínat.
      Hlavním přínosem celé této akce bezpochyby bylo rovnoměrné spojení nevázané, pařanské zábavy a jistá nenásilná forma, jak mezi mladé lidi rozšířit povědomí o tom, kdo to byl V. I. Lenin, a celé to spojit s poutavým kulturním programem přijatelným pro současnou generaci, a to bez všudypřítomné antikomunistické demagogie a propagandy, což je jistě chvályhodné. Přes našeho sympatizanta, který byl shodou okolností organizátorem celé akce, se mi mezi zúčastněné podařilo dostat i naše samolepky s Leninem a také arch petice proti školnému na vysokých školách. Dovolím si říct, že se oboje setkalo s relativně pozitivní odezvou a celkově se domnívám, že podobné akce mají pro naše mládežnické komunistické hnutí důležitý význam, protože si z něho ti, které potřebujeme získat na naši stranu, něco pozitivního odnesou a dozvědí se věci, ke kterým by se jinak možná ani nedostali. A to je samozřejmě více než dobře.

Jirka Hráček