utorok 25. októbra 2011

Osa naděje



V roce 2010 vydalo nakladatelství Grimmus zdařilou a politickými informacemi nabitou publikaci nazvanou Piráti Karibiku, jež v anglickém originále nese název Pirates of Carribean: Axes of Hope (Piráti Karibiku: osa naděje). Autorem knihy je britsko-pákistánský historik, spisovatel, filmový producent, lidsko-právní aktivista a reportér Tariq Ali. Tariq Ali je členem redakční rady časopisu New Left Rewiev, pravidelně přispívá do čtrnáctideníku CounterPunch (Protiúder) vydávaného ve Spojených státech. Přispívá rovněž do britského čtrnáctideníku literárních novel a esejů London Review of Books.

nedeľa 23. októbra 2011

Keny Arkana

Drahé soudružky, drazí soudruzi,
doufám, že jste prožili překrásný 1. Máj, ať to bylo doma s rodinou, v práci anebo společně s jinými soudruhy na náměstích a v parcích.
Doufám, že vám vaši sváteční náladu nezkazil žádný hloupý řečník se svými předvolebními kecy, zásoben materiály, které jsou spíše podobné podřadnému dámskému časopisu s nezbytnými recepty, křížovkou a soutěží o mikrovlnku.
Trochu z jiného soudku. Znáte Keny Arkanu? Ale jistěže znáte. To je ta malá francouzská holka, co dělá bezvadnej politickej hip-hop, účastní se protiglobalizačních demonstrací, otevřeně podporuje Zapatisty a nebojí se ukázat prstem na původce světového zla.
Keny pochází z Marsey a vydala zatím čtyři alba (L’esquisse, Ente ciment et belle étoile, La rage, Désobéissance), plná smutku, soucitu a vzteku nad stavem tohoto světa. Její projev je živý a nekompromisní. Nemá nic společného s nabubřelým sexistickým projevem jejích oficiálnějších mužských kolegů z MTV. A protože je u hip-hopu nejdůležitější slovo a Keny zpívá francouzsky, posílám vám odkaz na písničku La rage (Zlost) s českým překladem.

Obdivuhodný výkon

      K „Pamětem a úvahám" Lubomíra Štrougala
      Chceme, aby záhlaví těchto poznámek na okraj nedávno vydané knihy bývalého předsedy vlády ČSSR bylo správně pochopeno. Neobdivujeme literární čin, který toto dílo představuje, ale dovednost, s jakou autor vzpomínek dokázal po celá čtyři desetiletí, kdy byl na odpovědných funkcích, zapírat své přesvědčení, přetvařovat se. Zvláště v tolik proskribovaném období „normalizace" (termín, který pro ně vymyslel na jednáních v Moskvě A. Dubček). Nevycházíme, když v knize listujeme, z údivu. Vždyť pro veřejnost, na kterou se L. Štrougal rád odvolává, je hned po G. Husákovi symbolem těch let.
      Se vzpomínkami se snad roztrhl pytel. Kdekdo cítí potřebu sdělit „jak to bylo". A dosvědčit, že se „zločiny komunismu" neměl nic společného. Kdekdo se také dovolává svých zásluh o skoncování s režimem, kdy se téměř nic nesmělo. Štrougalova kniha sice do této řady nepatří, ale příliš z ní nevybočuje. Minulost reálného socialismu svým způsobem hájí, zároveň se od ní distancuje. Připomíná to tanec mezi vejci. A co se mu zejména nelíbí? Že vinou jakési záhadné „dogmatické většiny ve vedení strany" jsme učinili nemálo „nešťastných a osudných kroků". Nejhorší podle něho bylo, když jsme se, jak tvrdí, vzdali „československé cesty" k socialismu a nechali si vnutit „model socialismu", který vůbec nebyl střižen na naši míru. Tady, máme-li L. Štrougalovi věřit, byl začátek našeho konce.

pondelok 17. októbra 2011

Šedá zóna

Pozn. na úvod: Tento článek snad ani nemá být recenzí na daný film1), ale spíše je jím inspirován...
      Dráty, vězeňská kapela, krásný zelený trávník okolo tábora, průvod lidí jdoucích z transportu do umýváren... Tedy „umýváren“. Nad tím vším všudypřítomný kouř.
      Jediné, co ještě může prodloužit tvůj život, je otrocká práce. Nekonečné pásy muničních fabrik, mizerné příděly, zvířecké zacházení ze strany dozorců z vyvolené árijské rasy... Nevíš dne ani hodiny.
      Nebo také plné stoly nejlepšího jídla a pití po 4 měsíce, poté „sprchy“. Pokud tedy dovedeš stát před plynovou komorou, tvrdit lidem do očí, ať si zapamatují, kde mají věci, protože se pro ně vrátí; pokud těm samým lidem, již po „očistě“, dokážeš vyrvat kleštičkami zlaté zuby, když ti nebude, milý čtenáři či milá čtenářko, vadit natírat krvavé zdi novým nátěrem, a jako třešničku na dortu budeš mít odvoz mrtvol k pecím a následné spalování...
      Aby byl příběh z koncentračního (nebo spíše vyhlazovacího?) tábora podáván ze strany Sonderkommanda, je velmi netradiční.
      Sonderkommando bylo asi nejhorší věc, jaká se mohla vězňům v táborech smrti stát.

utorok 11. októbra 2011

Poslouchejte radiochango aneb www.radiochango.com

„Radio Chango chce vysílat radost a naději skrze muziku a zároveň být hnací silou vzpoury (nenásilné) za spravedlivější svět.“ Toto je úvodní věta, která nám na zmíněných stránkách představuje CHANGO, internetové rádio a jeho cíle. Nutno podotknout, že slovo nenásilně tam ještě donedávna nebylo, ale protože, jak dobře víme, boj proti „extrémismu“ je v plném proudu, nechtěli tvůrci těchto zajímavých stránek zbytečně riskovat.
      Radio Chango začalo vysílat v roce 2000 a k jeho vzniku nemalou měrou přispěli u nás velice slavní Manu Chao. Na Západě je obrovská tradice ilegálních politických rádií, která vysílala pravidelně či občasně na ukradených frekvencích, nyní celou věc usnadnil internet. Radio Chango je rádio revoluční, rádio pro mladé a není to rádio anglofonní. Stránky mají možnost volby jazyka, takže si je můžete prohlédnout v kastilštině, francouzštině, italsky, katalánsky, dokonce i japonsky a anglicky. Připojen je chat a fórum, ale je dosti obtížné najít zde někoho, kdy by si s vámi popovídal jinak než španělsky. Na rádiu si můžete pustit některé starší koncerty španělských, francouzských i jiných kapel a soundsystémů.
      Jistě jste již velice napjatí a chcete si pustit to tajemné Chango. Vězte tedy, že na rádiu uslyšíte převážně muziku, která by se dala zařadit do škatulky francouzský rock a latinoamericano, regge, ska, hip-hop, ale i zajímavé kombinace těchto stylů. Podle mne je největším přínosem tohoto rádia, že vysílá muziku zemí a národů, které jsou nám téměř neznámé a skrze muziku a zajímavé texty poznáváme, že tito lidé zpívají o věcech, které se nás týkají.
      Tak už si běžte poslechnout Chango!
      Ještě malá otázka, víte, kdo to byl Chango?
      Hezký poslech a Viva la revolucione, 

Lupa Alpina

sobota 1. októbra 2011

A.R. Kraliakov: Proti mieru

Ktože rád bojuje ?
Otec, syn či matka ?
Nie ! To modla modiel,
- Dolár, - aj Libra
a ešte Marka!
Tie modly buržujov
sú plné biedy. To viem.
Oni sú proti mieru s nami
oni sú zdrojom tých vojen...
Oni sú nenásytný žralok.
Národy ženú do vojen.
Im zdá sa vojen málo
a veľa biednych.
Aj to viem. Som proti mieru s buržujmi,
Som proti sláve Božej..
Som za mier ľudí pokojných.
Pochopil si ma Bože?