Čapajev a občanská válka

Jedním z kvalitních sovětských filmů, které lze dnes v ČR sehnat levně na DVD, je „Čapajev" - „slavné tragické drama o legendárním bolševickém veliteli z doby občanské války v Rusku", jak se praví v podtitulu. (Vydal TERRAN, Praha 2009, doporučená cena 49,- Kč.) Film režisérů Sergeje a Georgije Vasilevových podle námětu Dmitrije Andrejeviče Furmanova připravený společností „Lenfilm" se stal jedním z nejúspěšnějších sovětských filmů v historii. Premiéru měl 6. listopadu 1934 a jen za první rok od uvedení jej zhlédlo přes 30 milionů lidí na území SSSR. Obrovský úspěch měl však i v zahraničí - jako nejlepší zahraniční film byl oceněn v USA v roce 1935 a ve Francii 1937. Současné české vydání umožňuje zhlédnout film v českém znění nebo v ruském znění s titulky. České znění vám nedoporučuji - novodobý dabing podobný tomu u západních „dramat" se ke starému sovětskému filmu vůbec nehodí.
      K pochopení událostí, které film přibližuje, je třeba se vrátit do období těsně po Velké říjnové socialistické revoluci.

      3. března 1918 (nového, gregoriánského kalendáře, tj. 23. února 1918 starého, juliánského kalendáře) přistoupila mladá sovětská moc na lupičské podmínky německého velitelství a uzavřela tzv. Brest-litevský mír, který znamenal odtržení Polska, Lotyšska, Estonska a Ukrajiny od Sovětského Ruska a nutnost placení válečné náhrady Němcům, ale zároveň ukončení účasti ve světové válce a dopřál Sovětskému Rusku krátký mírový oddech. Ten však netrval dlouho: už v polovině roku 1918 se spojili imperialisté (tzv. Dohoda a její spojenci, tj. Anglie, Francie, Japonsko a USA) s domácí kontrarevolucí (silami usilujícími o restauraci kapitalismu) a obsadili sever Ruska, Přímoří a severní Kavkaz, vyvolali vzpouru donských kozáků, vzpouru československých legií na střední Volze a na Sibiři a vzbouření kulactva (vesnických boháčů) a eserů (tzv. sociálních revolucionářů, maloburžoazní kontrarevoluční strany) tamtéž. K tomu je třeba připočítat přítomnost německého a tureckého vojska v Zakavkazsku. Sovětské Rusko tedy „bylo odříznuto od hlavních krajů zásobujících je potravinami, surovinami a palivem." (Dějiny VKS(b), Svoboda, Praha 1951, s. 232)
      „Strana vyhlásila celou zemi za vojenský tábor a zreorganizovala její hospodářský, kulturní a politický život pro potřeby války. Sovětská vláda vyhlásila, že ,socialistická vlast je v nebezpečí´a vyzvala lid k obraně. Lenin razil heslo: ,Vše pro frontu!´ Statisíce dělníků a rolníků se hlásilo dobrovolně do Rudé armády, na frontu. Téměř polovina všech členů strany a komsomolu odešla na frontu. ... Když se od zásady dobrovolnosti přešlo k vojenské povinnosti, přišly do Rudé armády nové statisícové posily. Za krátkou dobu se Rudá armáda stala milionovou." (Tamtéž) Nejen to: „Bylo svatou povinností proletariátu se vší rázností a nemilosrdností potlačit kontrarevoluční akce a na bílý teror odpovědět rudým terorem." (Dějiny sovětské společnosti, Svoboda, Praha 1976, s. 62) To je to, co dodnes nemohou zapomenout Leninovi všichni buržoazní demokraté a reformisté, to je to, zač Lenina nazývají vrahem, zapomínajíce na krvavý bílý teror vyvolavší rudou odvetu.
      „Rozhodující úder nepříteli zasazovala jižní skupina východní fronty pod vedením M. V. Frunze. Členem revoluční vojenské rady jižní skupiny byl V. V. Kujbyšev. K této skupině patřila legendární divize V. I. Čapajeva, jejímž komisařem byl D. A. Furmanov." (Dějiny KSSS, Svoboda, Praha 1975, s. 269) D. A. Furmanov se stal později známým spisovatelem a napsal mj. právě předlohu k filmu „Čapajev".
      Vasilij Ivanovič Čapajev se narodil 9. února (28. ledna starého kalendáře) 1887 v rolnické rodině v obci Budajka na Urale. Po základní vojenské službě v carské armádě absolvované v roce 1908 byl roku 1914 znovu povolán do armády v souvislosti s vypuknutím první světové imperialistické války. O rok později dokončil vojenskou školu a stal se poddůstojníkem. V září 1917 se přidal k bolševikům a byl vojáky zvolen (!) velitelem pluku. Zhruba rok studoval na Akademii generálního štábu a poté velel Uralské frontě a byl velitelem 25. střelecké divize, která se proslavila v boji proti armádám admirála Kolčaka, usídleného v Omsku na Sibiři, kterého Dohoda uznávala za „nejvyššího vládce Ruska" a byla mu podřízena veškerá kontrarevoluce v Rusku.
      Čapajev zemřel 5. září 1919 v důsledku neočekávaného přepadu jeho velitelského stanoviště u města Lbiščensk v Kazachstánu uralskými kozáky, když byl se svými spolubojovníky donucen k přechodu řeky Ural, ve které byl pravděpodobně zastřelen. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Město Lbiščensk bylo na jeho památku přejmenováno na Čapajev a v roce 1927 zde bylo otevřeno Čapajevovo muzeum.
      V. I. Čapajev měl tři děti. Jeho nejstarší syn Alexandr Vasiljevič Čapajev se stal generálmajorem dělostřelectva Sovětské armády, syn Arkadij Vasiljevič padl v druhé světové válce jako vojenský letec.
      Po své smrti se stal Čapajev symbolem hrdinství, ale postupem času, s ústupem úcty k vítězům v občanské válce a k sovětské moci (a zvláště po její likvidaci zrádnou gorbačovsko-jelcinovskou bandou) i terčem různých vtipů.
      Film „Čapajev" je především příběhem udatného bolševického velitele a jeho spolubojovníků - politického komisaře Furmanova a dobráckého vojáka Peťky milujícího Anku (která znamenitě obsluhuje kulomet). Peťka v závěru filmu padne krátce před tím, než je zastřelen Čapajev. Kromě znázornění bojových scén stojí ve filmu za pozornost např. obtížný boj proti rabování rudoarmějců v okolních vesnicích a negativní reakce chudých rolníků na tyto případy („přišli bílí a rabovali - přišli rudí a zase rabují"), snaha Čapajeva o rozšíření jeho vzdělání i určité opojení z úspěchu související se slávou, která se kolem něj šířila už za jeho života. Zajímavé je také znázornění nedostatku zbraní (rudoarmějci, kteří ztratili pušky v řece, dostanou nařízeno je vylovit) a nedostatku informací tehdejšího venkovského obyvatelstva, např. dotaz mužika (chudého rolníka) na Čapajeva, zda „je za komunisty, nebo za bolševiky" - komunistická strana se v té době jmenovala Komunistická strana Ruska (bolševiků). Čapajev odpovídá vyhýbavě, že je „za Internacionálu", načež se ho komisař Furmanov ptá, jestli za II. nebo za III. - Čapajev reaguje otázkou: „A ve které je Lenin?"
      Film „Čapajev" je dodnes výmluvným svědectvím o kruté občanské válce a zahraniční intervenci, kterou se imperialisté celého světa marně snažili zničit první stát socialismu. S hořkostí si při promítání tohoto filmu uvědomujeme, že čeho se jim nepodařilo dosáhnout vojenskými intervencemi, toho dosáhli o několik desítek let později zradou vedoucích „sovětských" představitelů...

Leopold Vejr