Pod pojmem „politické procesy” si celá česká „demokratická veřejnost” v současnosti vybaví v prvé řadě SSSR 30. let nebo Československo 50. let. O politických procesech v USA v 50. letech, v období mccarthismu, „demokraté” nehovoří - a pokud přece, považují je za správné. Stranou zájmu zůstávají i politické procesy období fašistické hrůzovlády, i když sarkasticky můžeme konstatovat, že tehdy byly okrajovou záležitostí - většina politických odpůrců Vůdcovy tisícileté Velkoněmecké říše byla likvidována bez jakýchkoli soudních procesů…
Veliký umělec Sir Charles Spencer Chaplin jr., herec, scénárista, režisér, hudební skladatel a nejslavnější komik všech dob, narozený 16. dubna 1889 v Londýně jako syn chudých herců z předměstí, je dodnes znám a uznáván po celém světě. Méně už je známo o jeho levicovém, hluboce demokratickém přesvědčení a odporu k bezpráví. Chaplinovo pokrokové smýšlení bylo formováno jeho trpkými životními zkušenostmi. Jeho otec Charles rodinu záhy opustil, a tak malý Charlie už od pěti let vystupoval s duševně nemocnou matkou a starším bratrem v kabaretech jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Matka trpěla schizofrenií a společně žili ve velmi nuzných poměrech. Od roku 1908 byl členem pantomimické společnosti. Při zájezdu do USA si ho všiml průkopník americké grotesky Mack Sennett a angažoval ho do své filmové společnosti. V roce 1914 tak začal Ch. S. Chaplin působit v němém fílmu a později se prosadil i ve filmu zvukovém.
Veliký umělec Sir Charles Spencer Chaplin jr., herec, scénárista, režisér, hudební skladatel a nejslavnější komik všech dob, narozený 16. dubna 1889 v Londýně jako syn chudých herců z předměstí, je dodnes znám a uznáván po celém světě. Méně už je známo o jeho levicovém, hluboce demokratickém přesvědčení a odporu k bezpráví. Chaplinovo pokrokové smýšlení bylo formováno jeho trpkými životními zkušenostmi. Jeho otec Charles rodinu záhy opustil, a tak malý Charlie už od pěti let vystupoval s duševně nemocnou matkou a starším bratrem v kabaretech jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Matka trpěla schizofrenií a společně žili ve velmi nuzných poměrech. Od roku 1908 byl členem pantomimické společnosti. Při zájezdu do USA si ho všiml průkopník americké grotesky Mack Sennett a angažoval ho do své filmové společnosti. V roce 1914 tak začal Ch. S. Chaplin působit v němém fílmu a později se prosadil i ve filmu zvukovém.
Od 40. let byl Chaplin v USA neustále pronásledován za propagaci komunistických myšlenek. Člensky však světoznámý komik komunista nikdy nebyl a své názory prezentoval umírněnou formou, bez používání marxistické frazeologie a bez přihlédnutí k třídní podstatě problému. Zda ji Chaplin neuznával, nebo tak činil pro větší přijatelnost svých děl nekomunistickou veřejností, už těžko zjistíme. I tak ale politickým podtextem svých děl dalece převyšoval většinu svých současníků, kteří buď otevřeně přisluhovali buržoazii, nebo se snažili o umění „apolitické“. (Nejen v umělecké, ale i v politické linii byl Chaplin vzorem např. pro československé komiky Voskovce a Wericha, kteří vystupovali proti sociálním problémům předmnichovské republiky a hrozbě nastupujícího fašismu např. ve filmech „Hej rep!“ a „Svět patří nám“, zůstali však reformisty.)
Chaplinovy filmy dostaly hlubší politický podtext ve 30. letech po velké hospodářské krizi. „Moderní doba“ z roku 1936 věrně zobrazuje bídu pracujících a represe stávkového hnutí. Ty příznačně vykresluje scéna, ve které Chaplin zvedne červený prapor spadlý z auta vezoucího přečnívající náklad a mává jím na řidiče, aby jej na jeho ztrátu upozornil. Záhy se za Chaplinem seřadí dav stávkujících dělníků s transparenty a nakonec je zatčen jako vůdce komunistické demonstrace.
Nejrozhodněji vyjádřil Chaplin svůj odpor proti imperialismu, který zplodil fašismus, v závěrečném projevu v protifašistickém filmu „Diktátor“ z roku 1940:
„Naše dnešní neštěstí se zrodilo z chamtivosti, ze zahořklosti těch, kteří se bojí pokroku. Nenávist přejde, diktátoři zemřou a moc odebraná lidu se lidu zase vrátí. ... Vojáci, neposlouchejte hrubce, kteří vámi pohrdají a utlačují vás, kteří vám diktují, co máte dělat a co si máte myslet. Dělají z vás zvířata a potravu pro děla. Neustupujte těmto zrůdám s mechanickým srdcem a rozumem. Vy nejste ani stroje, ani dobytek, ale lidé! … Nebojujte za otrokářství, bojujte za svobodu. Svatý Lukáš napsal: »Království božské je mezi vámi«. Ne v jednom z vás, ale ve všech lidech! Ve vás! Vy, lidé, máte v rukou moc vytvářet stroje, vytvářet štěstí. Máte moc učinit tento život krásným a svobodným, udělat z něho úžasné dobrodružství. Ve jménu demokracie, použijme tuto moc, spojme se! Bojujme za nový svět, který dá všem práci, budoucnost mladým, zabezpečení starým. Surovci těmito sliby získali moc. Ale oni lhali! Nevyplnili žádný ze svých slibů. Diktátoři si naopak svobodně zotročují lid. Nyní bojujme za splnění slibů! Za osvobození světa, za zrušení bariér mezi národy, za odstranění chamtivosti, nenávisti a nesnášenlivosti. Bojujme za rozumný svět, ve kterém nás věda a pokrok přivedou ke štěstí pro všechny. Vojáci, ve jménu demokracie, spojme se!“
Nejrozhodněji vyjádřil Chaplin svůj odpor proti imperialismu, který zplodil fašismus, v závěrečném projevu v protifašistickém filmu „Diktátor“ z roku 1940:
„Naše dnešní neštěstí se zrodilo z chamtivosti, ze zahořklosti těch, kteří se bojí pokroku. Nenávist přejde, diktátoři zemřou a moc odebraná lidu se lidu zase vrátí. ... Vojáci, neposlouchejte hrubce, kteří vámi pohrdají a utlačují vás, kteří vám diktují, co máte dělat a co si máte myslet. Dělají z vás zvířata a potravu pro děla. Neustupujte těmto zrůdám s mechanickým srdcem a rozumem. Vy nejste ani stroje, ani dobytek, ale lidé! … Nebojujte za otrokářství, bojujte za svobodu. Svatý Lukáš napsal: »Království božské je mezi vámi«. Ne v jednom z vás, ale ve všech lidech! Ve vás! Vy, lidé, máte v rukou moc vytvářet stroje, vytvářet štěstí. Máte moc učinit tento život krásným a svobodným, udělat z něho úžasné dobrodružství. Ve jménu demokracie, použijme tuto moc, spojme se! Bojujme za nový svět, který dá všem práci, budoucnost mladým, zabezpečení starým. Surovci těmito sliby získali moc. Ale oni lhali! Nevyplnili žádný ze svých slibů. Diktátoři si naopak svobodně zotročují lid. Nyní bojujme za splnění slibů! Za osvobození světa, za zrušení bariér mezi národy, za odstranění chamtivosti, nenávisti a nesnášenlivosti. Bojujme za rozumný svět, ve kterém nás věda a pokrok přivedou ke štěstí pro všechny. Vojáci, ve jménu demokracie, spojme se!“
Tento projev a Chaplinova podpora otevření druhé fronty v Evropě na pomoc Sovětskému svazu jsou dodnes reakčními kruhy považovány za kontroverzní.
Po roce 1945 Chaplinův kritický pohled na zahnívající kapitalismus v černé komedii „Pan Verdoux“ vedl k dalšímu zvýšení nepřátelství americké měšťácké společnosti. Následkem toho byl Chaplinův poslední americký film „Světla ramp” bez politického podtextu.
Dostáváme se tak k prvnímu Chaplinovu filmu vytvořenému v Evropě, „Král v New Yorku“ z r. 1957, geniálně satirizujícímu politickou podezřívavost a perzekuci v USA. S ní měl Chaplin vlastní trpkou zkušenost. Ačkoli Charlie Chaplin žil v USA v letech 1914 - 1952, po celou dobu si udržel své britské občanství. V éře mccarthismu byl nařčen z protiamerických aktivit a byl podezřelý jako sympatizant komunismu. Tehdejší ředitel FBI John Edgar Hoover usiloval o ukončení Chaplinova pobytu v USA. Tlak FBI na Chaplina vzrostl po roce 1942 a vyvrcholil na konci 40. let, kdy mu Kongres vyhrožoval postavením před soud. K tomu nikdy nedošlo, pravděpodobně z obavy před tím, že by Chaplin zesměšnil vyšetřovatele. Tato obava byla oprávněná, protože Chaplin později řekl, že kdyby byl před soud povolán, dostavil by se ve svém proslulém obleku tuláka. V roce 1952 byl Chaplinovi znemožněn návrat do USA z Londýna, kde pobýval u příležitosti tamní premiéry „Světel ramp“. Chaplin se po této události už do USA vrátit nechtěl, o čemž řekl: „Po skončení války jsem byl předmětem lží a propagandy reakčních skupin, které pomocí svého vlivu a s podporou štvavého amerického tisku vytvořily nezdravou atmosféru, ve které svobodně myslící osobnosti mohou být vyhledávány a perzekuovány. Za těchto podmínek považuji za skutečně nemožné pokračovat zde ve své filmové tvorbě, a proto jsem ukončil svůj trvalý pobyt ve Spojených státech.“ Chaplin pak žil ve Švýcarsku. Roku 1954 obdržel mezinárodní cenu míru. V roce 1972, kdy už mu bylo umožněno cestovat do USA, si do Spojených států ještě přijel převzít čestného Oscara za celoživotní dílo. Roku 1975 byl britskou královnou povýšen do šlechtického stavu. Ve švýcarském Vevey zemřel 25. prosince 1977.
Po roce 1945 Chaplinův kritický pohled na zahnívající kapitalismus v černé komedii „Pan Verdoux“ vedl k dalšímu zvýšení nepřátelství americké měšťácké společnosti. Následkem toho byl Chaplinův poslední americký film „Světla ramp” bez politického podtextu.
Dostáváme se tak k prvnímu Chaplinovu filmu vytvořenému v Evropě, „Král v New Yorku“ z r. 1957, geniálně satirizujícímu politickou podezřívavost a perzekuci v USA. S ní měl Chaplin vlastní trpkou zkušenost. Ačkoli Charlie Chaplin žil v USA v letech 1914 - 1952, po celou dobu si udržel své britské občanství. V éře mccarthismu byl nařčen z protiamerických aktivit a byl podezřelý jako sympatizant komunismu. Tehdejší ředitel FBI John Edgar Hoover usiloval o ukončení Chaplinova pobytu v USA. Tlak FBI na Chaplina vzrostl po roce 1942 a vyvrcholil na konci 40. let, kdy mu Kongres vyhrožoval postavením před soud. K tomu nikdy nedošlo, pravděpodobně z obavy před tím, že by Chaplin zesměšnil vyšetřovatele. Tato obava byla oprávněná, protože Chaplin později řekl, že kdyby byl před soud povolán, dostavil by se ve svém proslulém obleku tuláka. V roce 1952 byl Chaplinovi znemožněn návrat do USA z Londýna, kde pobýval u příležitosti tamní premiéry „Světel ramp“. Chaplin se po této události už do USA vrátit nechtěl, o čemž řekl: „Po skončení války jsem byl předmětem lží a propagandy reakčních skupin, které pomocí svého vlivu a s podporou štvavého amerického tisku vytvořily nezdravou atmosféru, ve které svobodně myslící osobnosti mohou být vyhledávány a perzekuovány. Za těchto podmínek považuji za skutečně nemožné pokračovat zde ve své filmové tvorbě, a proto jsem ukončil svůj trvalý pobyt ve Spojených státech.“ Chaplin pak žil ve Švýcarsku. Roku 1954 obdržel mezinárodní cenu míru. V roce 1972, kdy už mu bylo umožněno cestovat do USA, si do Spojených států ještě přijel převzít čestného Oscara za celoživotní dílo. Roku 1975 byl britskou královnou povýšen do šlechtického stavu. Ve švýcarském Vevey zemřel 25. prosince 1977.
Film „Král v New Yorku“, jehož je Ch. Chaplin autorem scénáře, režisérem a ztvárnil v něm i hlavní roli, je výsměchem nejen nesvobodě a fašizující pseudodemokracii v USA v 50. letech, ale celému životnímu stylu tehdejší americké měšťácké a maloměšťácké konzumní společnosti, neuvěřitelně podobnému dnešnímu konzumnímu životnímu stylu českých měšťáků a maloměšťáků. Chaplin, jehož by mnozí šedovlasého, bez typického kníru, buřinky a hůlky sotva poznali, představuje krále, uprchnuvšího ze „své“ země před vítěznou socialistickou revolucí (slovo „socialistická“ není vyřčeno, ale ze ztvárnění a kontextu je její podstata zřejmá) do USA v domnění, že mu země „neomezených možností, svobody a demokracie“ poskytne možnost nerušeného, rozmařilého života. K němu má předpoklady, odveze totiž s sebou všechen obsah královských trezorů. Ubytuje se se svým sluhou v hotelu Ritz, druhý den je ovšem zaskočen zprávou, že jeho ministerský předseda, rovněž emigrovavší, si přivlastnil celý královský majetek a uprchl s ním do Jižní Ameriky. Králi a jeho sluhovi přesto zatím zbývají prostředky k dalšímu pobytu v grandhotelu a poznávání „amerického životního stylu“. Navštíví spolu koncert, kde fanynky šílí a omdlévají při poslechu hlasitého rock and rollu (zpívá se o rock and rollu, ale melodicky je hudba starší, spíše swingová), následně v biografu sledují prostoduché filmy „Vrah má duši“, „Muž nebo žena?“ a „Návrat teroru“ (jak krutě současné!). Úžasné je ztvárnění hotelového přepychu, včetně televizní obrazovky nad vanou, vybavené stěračem proti rosení, a další obrazovky schované za dveřmi falešné knihovny.
Uprchlý král je pozván svůdnou televizní hvězdou na večeři do vybrané společnosti, již po celý večer obveseluje, netuše, že je večírek natáčen skrytou kamerou a vysílán televizí (hle, „reality show“ již v 50. letech!). Některé slovní hříčky se ztratí v překladu, ale při určité znalosti angličtiny jim lze porozumět díky anglickému znění s českými titulky, kterému naštěstí vydavatel (Levné knihy, 69,- Kč) dal přednost před druhořadým českým dubbingem, typickým pro jiná dnes vydávaná starší zahraniční díla.
Díky své televizní popularitě dostane král nabídky na natáčení reklam, umožnivší mu překonat finanční tíseň. Pro lepší uplatnění v reklamě dokonce podstoupí dvě plastické operace, z nichž druhá mu vrací původní vzhled...
Uprchlý král je pozván svůdnou televizní hvězdou na večeři do vybrané společnosti, již po celý večer obveseluje, netuše, že je večírek natáčen skrytou kamerou a vysílán televizí (hle, „reality show“ již v 50. letech!). Některé slovní hříčky se ztratí v překladu, ale při určité znalosti angličtiny jim lze porozumět díky anglickému znění s českými titulky, kterému naštěstí vydavatel (Levné knihy, 69,- Kč) dal přednost před druhořadým českým dubbingem, typickým pro jiná dnes vydávaná starší zahraniční díla.
Díky své televizní popularitě dostane král nabídky na natáčení reklam, umožnivší mu překonat finanční tíseň. Pro lepší uplatnění v reklamě dokonce podstoupí dvě plastické operace, z nichž druhá mu vrací původní vzhled...
Při návštěvě školy, v níž většina dětí dělá neuvěřitelný nepořádek (opět - jak tvrdě současné!), se dá do diskuze s osamoceným desetiletým chlapcem čtoucím Karla Marxe. Hoch (ztvárněný Chaplinovým synem Michaelem) dá králi ráznou přednášku o tom, že v USA žádná svoboda není, naopak že lidé s vlastními názory jsou oběťmi perzekuce. Hovoří jako anarchista (neuznává žádnou vládu, všechna politika je špatná apod.), ale záhy se ukáže, že je komunista. Protikapitalistické, ale nekomunistické, tj. nemarxistické názory hocha ztvárňujícího komunistu zřejmě nejsou ze strany Chaplina (při jeho inteligenci) nepochopením, spíše předejitím nepřijatelnosti filmu při prezentaci skutečných marxisticko-leninských názorů na dané otázky. Záhy král hocha potká prochladlého se potulovat ve sněhu před hotelem a zve jej se ohřát a vykoupat. Zjišťuje, že chlapec utekl ze školy, aby se vyhnul výslechu Výborem pro neamerickou činnost, vyšetřujícím oba jeho rodiče - komunisty. Po objevení hocha zaplaví hotel řada uniformovaných i tajných policistů. Malý komunista otevřeně říká „detektivům“, že „to je výsměch veškeré spravedlnosti, když stát může kohokoli zbavit bez soudu života, lidské svobody a svobody slova“. Po jejich odchodu sleduje s králem v televizi soudní proces se svými rodiči, následovaný hitparádou pop music…! Rodiče jsou obžalováni za členství v komunistické straně a odmítání vypovídat na své spolustraníky.
Záhy je „detektivy“ odveden syn komunistů a král je předvolán k výslechu pro jeho „ukrývání“. Bulvár hovoří s ohledem na panovníkovu propagaci mírového využití atomové energie dokonce o možném zapojení do „mezinárodního atomového spiknutí“ (jistě narážka na justiční vraždu manželů Rosenbergových). I když celý film je pojat jako komedie a je plný skvělých Chaplinových komediálních čísel, nemůžeme se ubránit mrazení v zádech z pochmurné atmosféry antikomunistické hysterie a strachu z všudypřítomné tajné policie, vyjadřovaného obavami sluhy, že je královské apartmá odposloucháváno, přecházením agentů po chodbě a třasem rukou krále i jeho sluhy, když se z televizních novin dozvědí, že je král podezříván z podpory komunismu…
Film končí smutně: král se setkává s chlapcem, jenž je psychicky úplně zničený, a dozvídá se, že tento kluk zachránil své rodiče z vězení tím, že začal spolupracovat s policií. Král, ač je podezření z podpory komunismu zproštěn, je atmosférou v USA natolik znechucen, že raději odlétá do Evropy. Paralela s Chaplinovou životní zkušeností je zřejmá.
Film „Král v New Yorku“ doporučuji jako odlehčené přiblížení chmurné podoby politické perzekuce v USA a dalších zemích „západní demokracie“ v době vážných obav vládnoucí buržoazie ze silného pokrokového hnutí. Díla typu „Moderní doby“, „Diktátora“ či „Krále v New Yorku“ nás nenechají na pochybách, že Charlie Chaplin byl mnohem víc než roztomilým klaunem - že byl také antifašistou, bojovníkem proti bezpráví a útlaku, za nový, lepší svět, za skutečnou svobodu a demokracii.
Záhy je „detektivy“ odveden syn komunistů a král je předvolán k výslechu pro jeho „ukrývání“. Bulvár hovoří s ohledem na panovníkovu propagaci mírového využití atomové energie dokonce o možném zapojení do „mezinárodního atomového spiknutí“ (jistě narážka na justiční vraždu manželů Rosenbergových). I když celý film je pojat jako komedie a je plný skvělých Chaplinových komediálních čísel, nemůžeme se ubránit mrazení v zádech z pochmurné atmosféry antikomunistické hysterie a strachu z všudypřítomné tajné policie, vyjadřovaného obavami sluhy, že je královské apartmá odposloucháváno, přecházením agentů po chodbě a třasem rukou krále i jeho sluhy, když se z televizních novin dozvědí, že je král podezříván z podpory komunismu…
Film končí smutně: král se setkává s chlapcem, jenž je psychicky úplně zničený, a dozvídá se, že tento kluk zachránil své rodiče z vězení tím, že začal spolupracovat s policií. Král, ač je podezření z podpory komunismu zproštěn, je atmosférou v USA natolik znechucen, že raději odlétá do Evropy. Paralela s Chaplinovou životní zkušeností je zřejmá.
Film „Král v New Yorku“ doporučuji jako odlehčené přiblížení chmurné podoby politické perzekuce v USA a dalších zemích „západní demokracie“ v době vážných obav vládnoucí buržoazie ze silného pokrokového hnutí. Díla typu „Moderní doby“, „Diktátora“ či „Krále v New Yorku“ nás nenechají na pochybách, že Charlie Chaplin byl mnohem víc než roztomilým klaunem - že byl také antifašistou, bojovníkem proti bezpráví a útlaku, za nový, lepší svět, za skutečnou svobodu a demokracii.
Leopold Vejr
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára