piatok 29. júla 2011

Dvacátý devátý

Film, ČSSR 1974. Režie: Antonín Kachlík, hrají: Miroslav Zounar (Klement Gottwald), Adolf Filip (Antonín Zápotocký), Josef Langmiler (Jílek), Václav Švorc (Bolen), Miroslav Maršálek (Mráček), Karel Šebesta (Šmeral), Jaroslav Drbohlav (Mirek), Jaroslav Kuneš (Kopecký), Jiří Ornest (Fried), Viktor Preiss (Šverma), Václav Mareš (Dolanský), Zdeněk Ornest (Stern), Ladislav Večeřa (Handlíř), Ladislav Šimek (Haken), Jiřina Petrovická (Marie Majerová), Zdena Burdová (Marta Gottwaldová), Blažena Holišová (Marie Zápotocká), Eva Čeřovská (Věra), Václav Lohniský (Bechyně), Oldřich Janovský (Hampl), Bohuslav Ličman (Hais), Zdeněk Buchvaldek (Stanislav Kostka Neumann), Ladislav Lakomý (Josef Hora), Miroslav Částek (Ivan Olbracht), Josef Čáp (Jaroslav Seifert), Jiří Juřina (Vítězslav Nezval), Jiří Wohanka (Julius Fučík), Walter Ruge (Thälmann).
      Oficiální dnešní komentář k filmu z www.csfilm.cz:
      1929 - V. sjezd KSČ: oficiální stranický historik napsal scénář, který oslavoval nastoupení prostalinsky orientovaného K. Gottwalda do čela československých komunistů. Nejvíce problémů bylo s postavami levicových spisovatelů (M. Majerová byla dodatečně téměř vypuštěna), kteří kolektivně vystoupili proti novému vedení strany. Režie A. Kachlíka byla toporná a některé scény působily svou bezděčnou a sotva chtěnou komičností - jakoby poučenou na cimrmanovském odkazu (zejména obrazy z rodinného soukromí A. Zápotockého a kavárenské besedování umělců). Premiéra: duben 1975. (Tento oficiální komentář není pravda, až je to skoro lež a komentář úplně na nepodstatná témata. Naopak jsou ve filmu problémy ukázány z obou stran a ať si to dneska přebere každý sám: -))
      Vypsala jsem zde dva projevy z filmu, které se mně moc líbí. Jsou stručně a jasně a užitečné i pro dnešek.
      Projev Klementa Gottwalda na aktivu před sjezdem
      Klement Gottwald „Soudruzi, ve straně se už dlouho vleče spor.
      Kdo je vinen?
      O to vůbec nejde, kdo je vinen.
      Jde o to, kdo na které straně v tomto sporu stojí a o čem tedy je ten spor.
      Sociální demokraté se domnívají, že kapitalismus u nás je nezničitelný. Co to znamená? Že třídní boj je zbytečný.
      Čachrují v parlamentě a čekají, co jim panstvo upustí ze stolu.
      Tutéž politiku už pomalu dělá i naše vedení.
      A my komunisti jsme přesvědčeni, že brzy dojde ke krizi. Kapitalismus tady přeci nebude věčně.
      A my tomu musíme napomoct.
      Někdo tu křičel o jednotě. Ano, strana bez jednoty nic nedokáže. Ale o jakou jednotu jde? Když máte ve sklepě pár shnilých brambor, tak budete mít za chvíli shnilou celou hromadu. A my nechceme mít shnilou stranu. A proto jednotu ano, ale bez těch shnilých brambor.“
      „To je konec strany.“
      „To není konec strany. To je začátek strany, která chce dělat opravdu revoluci a skoncovat s tím republikánským hnojníkem, v kterém jedni tloustnou a druzí nemají ani na rohlík.“
      Projev generálního tajemníka strany Klementa Gottwalda v Brně po sjezdu
      „Soudruzi, fůru vás tady znám, dyť jsem odsud, znám vaše problémy, trpělivě jsem vás vyslechl, všechny. Není toho málo, co nám házíte na krk a ještě jste nás ani pořádně neslyšeli. Zatím vám o tom, co chceme, tady povídali Jílkovi trabanti.“
      „Tak to není. Ty víš Klémo, že máme své vlastní palice.“
      „No právě, že palice a někdy dubový. Ale v jednom jste se shodli všichni. Vytýkáte nám, že jsme právě v této těžké době stranu rozbili. Jenomže my stranu nechceme rozbít a taky nerozbíjíme.
      Ale musíme se rozejít s některými soudruhy, protože nemůžeme dělat v jedný partaji dvě politiky.
      A kterou z nich máme dělat? No přirozeně, že komunistickou.“
      „A která je ta komunistická?“
      „Jsou jen dvě cesty: Buď věřit, že s kapitalismem u nás nikdo nehne a pak se teda musíme vrátit k socdemákům a spolu s nima žebrat u buržujů o milodary.
      A nebo věřit v porážku kapitalismu a vítězství revoluce, no ale pak je teda potřeba na to komunisty připravit. A to chceme my.
      Jestli je tady někdo pro tu první cestu, tak ať si po ní jde, ale ne s náma.
      Kdo chce komunismus, tak musí být pro revoluční, ale jednotnou stranu bez všelijaký tý oportunistický pakáže.
      Nečekat, co za vás vybojujou poslanci v parlamentě, kde je všichni přehlasujou a ukřičí, ale bránit se sami ve fabrikách, na ulici, kde bude potřeba.
      A to je naše politika, politika skutečný revoluce.
      Zadarmo od buržoustů nic nedostanem.“
Připravila -vda-

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára