V pražské městské knihovně na Mariánském náměstí (za socialismu náměstí Primátora Vacka) se v pondělním podvečeru diskutovalo o zbourání Stalinova pomníku. Pro některé přítomné mladé lidi bylo překvapením, že Stalinův pomník byl největším skupinovým sousoším v Evropě. Stavba byla zahájena 22. prosince 1949 za účasti Antonína Zápotockého. Vlastní práce na sousoší začala ale až v únoru roku 1952 a celé pak bylo odhaleno po setmění 1. května roku 1955 pod heslem Svému osvoboditeli československý lid. Sochařem byl Otakar Švec se svou paní, který však před odhalením díla spáchal sebevraždu i s manželkou, architektem pak Jiří Štursa, kteří před válkou pracovali na projektu pomníku prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka na témže místě.
Projekt umístil pomník na dobře viditelné místo nad letenské vyústění Čechova mostu. Byl ztvárněn jako řada za sebou stojících postav v čele s Josifem Vissarionvičem Džugašvilim - Stalinem. Po jeho levé ruce stáli zástupci sovětského lidu – dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec a po jeho pravé ruce pak zástupci lidu československého – dělník, rolnice, novátor a vojín. Pomník ze žlutobílých opracovaných pískovcových kvádrů stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce patnácti metrů. Dodnes je vidět třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky – například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků, česká žula ze Skutče a také část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu.
Letošní datum, které končí dvojkou evokuje události před padesáti lety, kdy bylo rozhodnuto o likvidaci pomníku. Konečné rozhodnutí z února 1962 znělo monument nerozebrat (kvůli vysokým finančním nákladům), ale zbourat. S tím se začalo v listopadu 1962 a destrukční práce si vyžádaly čtyři a půl miliónu korun. Dlažební kostky a nepoužitý materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova, některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů.
Projekt umístil pomník na dobře viditelné místo nad letenské vyústění Čechova mostu. Byl ztvárněn jako řada za sebou stojících postav v čele s Josifem Vissarionvičem Džugašvilim - Stalinem. Po jeho levé ruce stáli zástupci sovětského lidu – dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec a po jeho pravé ruce pak zástupci lidu československého – dělník, rolnice, novátor a vojín. Pomník ze žlutobílých opracovaných pískovcových kvádrů stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce patnácti metrů. Dodnes je vidět třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky – například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků, česká žula ze Skutče a také část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu.
Letošní datum, které končí dvojkou evokuje události před padesáti lety, kdy bylo rozhodnuto o likvidaci pomníku. Konečné rozhodnutí z února 1962 znělo monument nerozebrat (kvůli vysokým finančním nákladům), ale zbourat. S tím se začalo v listopadu 1962 a destrukční práce si vyžádaly čtyři a půl miliónu korun. Dlažební kostky a nepoužitý materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova, některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů.
Zdroj: Rádio Haló futura 27. 2. 2012
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára