Antisovětský příběh

Jeden z návštěvníků našich stránek mě upozornil na kampaň „Sovětský příběh", jejímž účelem je dodávání stejnojmenného militantně antikomunistického „dokumentárního" filmu pro základní a střední školy. Toto „dílo" z r. 2008 pochází z bašty fašistického revanšismu, antikomunismu a antisovětismu, smutně proslulé současnou perzekucí pokrokového hnutí a nacionalismem, z Lotyšska. Česká distribuce používá též druhý překlad jeho názvu (v originále anglicky /že by nový lotyšský úřední jazyk?!/ The Soviet Story) „Příběh rudého zla"¹⁾. Jak praví autoři této kampaně na stránkách sovietskypribeh.sk, jejím cílem je „1. Poslať dokumentárny film - Sovietsky príbeh - na všetky základné a stredné školy a vyzvať riditelov aby bol odvysielaný; 2. Ukázať žiakom skutočnú, neľudskú tvár komunistickej a nacistickej ideológie a ich spoločné korene v marxizme; 3. Demaskovať mládeži súčastné extrémistické skupiny (neonacistov a anarchistov), a ukázať, že sú vo svojej podstate rovnaké! Rovnako nebezpečné!" ²⁾

      Není bez zajímavosti, že na stránkách kampaně je záložka v hlavní nabídce nazvaná „Pre školy" doplněna podobiznou Adolfa Hitlera. Ano, fašistická propaganda do škol, to je pravou podstatou neustále sílících antikomunistických projektů pro děti a mládež! Jejich boj současně proti „dalším druhům extrémismu", proti fašismu a anarchismu, je pouhou formalitou, mající kampaním dodávat zdání objektivity, upřímnosti a věrohodnosti. Ve skutečnosti buržoazní propaganda nemá zapotřebí fašismus a anarchismus rázně potírat, protože tyto směry panství kapitalistů neohrožují a ze své podstaty ohrozit nemohou.
      Lze namítnout, že antikomunismus nemusí být nutně fašistickým. To nemusí, je bezpochyby i řada čestných antikomunistů, hájících po vzoru Karla Čapka upřímně svou idealistickou vizi „čisté demokracie pro všechny" bez „extrémů". Bohužel, i většina jejich argumentů proti komunismu a komunistům pochází z dílny Goebbelse a jeho pomahačů, stejně jako ze starých „antistalinských" pomluv SSSR a socialismu z díla Trockého a jeho následníka Chruščova.
      V „dokumentu" „Sovětský příběh" se nepřátelé sovětské moci předhánějí v jejím špinění. Že při tom bezostyšně lžou, je nabíledni - tvrdí se zde například doslova, že Marx a Engels hlásali, že „když jsou zabíjeny méněcenné národy, nemůže to být považováno za zločin, protože to připravuje cestu těm lepším k budování lepšího života". Dílo Marxe a Engelse bylo přitom mnohokrát vydáno ve většině jazyků a je podrobně prozkoumáno, takže lze bezpečně doložit, že nic takového ani tomu podobného Marx s Engelsem nikdy netvrdili. Ale k tomu není třeba znát celé jejich rozsáhlé dílo, stačí si od nich přečíst cokoli, aby bylo jasné, že marxismus je naprostým protikladem fašistických názorů tohoto typu! Jenže autoři dokumentu správně předpokládají, že většina dětí a mládeže od Marxe a Engelse nikdy nic nečetla a číst nebude! Leckde ani nemá tu možnost, protože jejich knihy byly po fašistickém způsobu zlikvidovány.
      Stalina v „dokumentu" špiní i Gorbačov, jeden z nejaktivnějších likvidátorů jeho velikého díla. Strašlivé záběry poprav, kup mrtvol či zbědovaných dětí kombinované s pohledy na sovětské představitele jsou sice působivé, ale nelze z nich poznat vůbec nic o době, místu a okolnostech jejich vzniku. Znalci těchto materiálů používaných antikomunistickou propagandou (např. Ludo Martens ve své knize „Jiný pohled na Stalina") dávno odhalili, že záběry „sovětských" zvěrstev pocházejí ve skutečnosti ze zločinů páchaných fašisty či jinými imperialistickými interventy, z občanské války a Velké vlastenecké války nebo dokonce ještě z období carismu. Ano, namnoze zachycují strašlivé utrpení sovětských lidí, nezpůsobené ale sovětským vedením, nýbrž jeho odpůrci! To je cynismus a sprostota nejhoršího kalibru!
      Každý, kdo má jenom přibližnou představu o marxismu a o ideologii fašismu, ví dobře, že tvrzení, že fašismus (či nacismus, což je jedna z forem fašismu, německý takzvaný „nacionální socialismus", ve skutečnosti forma imperialismu a teroristické diktatury buržoazie) a komunismus společně vycházejí z marxismu, je nehoráznou lží.
      Marxismus zakládá na rozdělení společnosti na protikladné, antagonistické třídy a třídním boji mezi nimi, z čehož však jedno ani druhé zakladatelé marxismu nevymysleli, nýbrž pouze objasnili, vědecky zdůvodnili a specifikovali. Na základě hlubokého rozboru zákonitostí kapitalistické ekonomiky dospěli k nezbytnosti nahrazení kapitalismu socialismem a později komunismem, k odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a vykořisťování, jehož je možno (a nutno) docílit prostřednictvím diktatury proletariátu. Uznání její nezbytnosti nazval Lenin zkušebním kamenem každého marxisty. Fašismus oproti tomu rozdělení společnosti na antagonistické třídy odmítá a hlásá společnou obhajobu zájmů „národa" nebo „rasy", třídní boj nahrazuje bojem nacionálním a rasovým. Samozřejmě za „svůj národ" a „svou rasu" nepovažují fašisté souhrn jejích příslušníků, nýbrž jen sobě věrné a poslušné, zatímco ostatní musí být likvidováni. Fašisté jak v teorii, tak v praxi názorně dokázali, že fyzická likvidace celých etnik, národů či jim nepřátelských názorových směrů je neodmyslitelnou součástí jejich politiky. Oproti tomu marxisté nikdy fyzickou likvidaci svých odpůrců nehlásali ani ve svých spisech, ani ji nerealizovali v praxi. (Samozřejmě vyjma sebeobrany ve válečném stavu, kdy v boji proti ozbrojenému nepříteli nebylo jiného zbytí než zabít nepřítele nebo se nechat zabít sám. Ani tresty smrti pro jednotlivce v soudních procesech - za konkrétní trestné činy dle tehdejšího právního řádu, nikoli za názory! - nelze srovnávat s fašistickou svévolnou hromadnou likvidací „podlidí" bez jakýchkoli soudů.)
      O rozdílech a protikladech mezi komunismem a fašismem by se daly napsat celé knihy. Mnohé už také byly napsány. Ale ke dnešním žákům a studentům se nedostanou. K nim se dostane „Sovětský příběh" a jeho obdoby na tisíc způsobů. Do hlav dětí a mladých lidí s minimálním povědomím o životě, o světě, o dějinných souvislostech, jsou rvány nejzvrácenější výmysly. Ale žáci a studenti, pokud nic jiného o daném tématu v životě neslyšeli, nemají důvod jim nevěřit. Proč by měli pochybovat o tom, že stalinský SSSR byl charakterizován brutalitou, bídou a hladomorem? Zeptají-li se svých rodičů a prarodičů, někteří z nich v sovětské zemi sice byli, ale s ohledem na svůj věk nejspíš až od 60. let později. A protože pomluvy Stalina byly u nás i v Sovětském svazu od XX. sjezdu KSSS (1956) oficiální politickou linií, řeknou takoví návštěvníci Sovětského svazu dětem nejspíš: „Když jsme tam byli my, teror, bída a hlad tam nebyly, ale za Stalina asi ano…" Své tvrzení mohu doložit vzpomínkou čs. návštěvnice SSSR v r. 1986. Sovětská průvodkyně tehdy zahraničním turistům (z nichž mnozí byli komunisty) v Moskvě vyprávěla, jak Stalin likvidoval své manželky…
      Úroveň současného školství je katastrofální. Vím z vlastní zkušenosti i díky kontaktu se svými vrstevníky, že velká část maturantů si dnes z matematiky zapamatuje stěží to, že trojúhelník má tři hrany, nedomluví se jiným než svým rodným jazykem a ten ještě ovládá špatně, nechápe rozdíl mezi „i" a „y" a mezi hovorovou a spisovnou formou jazyka. Nejlepší zeměpisci si zapamatují, že na mapě je sever nahoře a západ vlevo, vzorným biologům utkví v paměti, že býložravci nejedí maso. Velké části z takových maturantů nebrání tyto znamenité znalosti v pokračování ve studiu na vysoké škole. Sám bych dnes, čtyři roky po maturitě, ač můj školní prospěch patřil ve třídě k nejlepším, jen s obtížemi bez kalkulačky, toliko s tužkou a papírem vynásobil či vydělil dvě víceciferná čísla, nedomluvím se obstojně jinak než česky, ale živě si vybavuji, jak nám „paní profesorka" v sekundě osmiletého gymnázia líčila s hrůzou ve tváři, jak za Stalinových časů chodila po Moskvě KGB a zatýkala každého slušného člověka, podezřelého z neloajálnosti ke komunistickému režimu. Když nebyl takový podezřelý doma, byla zatčena alespoň jeho rodina. A když nebyl doma ani nikdo z rodiny, byli zatčeni sousedi.
      Nepřeháním. Toto vyprávěla. Byl jsem v té době asi jediný ze třiceti studentů ve třídě, kdo o věrohodnosti tohoto výkladu pochyboval. Paní profesorka to musela přece vědět nejlépe, ve svých asi čtyřiceti letech musela Stalina bezpochyby pamatovat…! O hrůzách fašismu nám ve škole nic podobného nevyprávěli. Vlastně ano - ale jen od první do třetí třídy základní školy, kdy naši třídu vedly dvě učitelky - důchodkyně, šedesátnice, jako děti protektorát zaživší. Jelikož prožily i celé období budování socialismu (a zhruba od poloviny 50. let už učily děti), nikdy si pomlouvat toto období nebo dokonce jej srovnávat s fašismem nedovolily. Ty už ale dnešní školní děti neučí...
      Starší z vás, kteří si možná nedovedete tristní úroveň dnešního „vzdělání" a povědomí dětí a mládeže o dějinách představit, snad nebudete chtít věřit, že by někdo takové absurdní výklady o komunismu bral vážně. Jenže nebozí žáčci nemají důvod pochybovat o tom, že Stalin vyvraždil 100 milionů sovětských lidí, protože nemají ani sebemenší představu, kolik měl SSSR obyvatel a zda by při takové genocidě svého obyvatelstva mohl vydržet a ještě zvítězit ve druhé světové válce. Mnozí by věřili i tomu, že Stalin zde povraždil miliardu lidí…

      Mám obavu, že bude-li vývoj a ohlupování mládeže dále pokračovat s dnešní brutalitou, bude za několik let vypadat vzorná slohová práce maturanta („na výbornou") bez jazykové korektury (a na jediné přípustné téma) zhruba takto:
      „Stalyn bil masovej vrach, horšý neš hytler. zabyl třysta mylyjónů rusů. nebo štyrysta. bolševycy je braly na vydle a házely do vohně zažyva. komunyzmus je horšý neš fašyzmus. neska máme našťesťý demogracyjy."
      Vypadá to jako pokus o vtip. Jen aby to brzy nebyla krutá realita!

Leopold Vejr

1) http://www.csfd.cz/film/252336-pribeh-rudeho-zla/
2) http://sovietskypribeh.sk/content/o-kampani