Michael Moore: O kapitalismu s láskou

V těchto dnech můžete zhlédnout v českých kinech dokumentární snímek kultovního režiséra Michaela Moorea O kapitalismu s láskou (v originále Capitalism: A Love Story). Jeho cílem, jak sám uvádí, byla kritika současného ekonomického systému. Zásadní otázkou celého dokumentu je, kdo nese vinu za ekonomickou krizi, a kdo by měl být potrestán. Odpověď vyznívá jednoznačně: viníky jsou jednak kapitalismus samotný, pak vláda a s ní i všichni byznysmani a lobbisté na Wall Streetu. Bohužel, následky krize nesou nejhůře obyčejní, chudí lidé, které krize sesadila z pozic střední třídy. Ta, jak dokument dokládá, v Americe prakticky vymizela. Ve Spojených státech najdete buď velice bohaté lidi, anebo ty velice chudé, kteří denně bojují o to nejzákladnější: práci, střechu nad hlavou a potraviny.

Michael Moore se vymyká z rámce masmédií hned v několika bodech, tím nejzásadnějším je však jeho nezávislost na kapitálu, která mu umožňuje svobodné vyjádření a kritiku tam, kde masmédia dezinformují, nebo dokonce účelově lžou. Podle Moorea nejde v kapitalismu o nic jiného, než o katastrofální dopady korporátní dominance na každodenní život Američanů, a tím potažmo i celého lidstva. Film sám je pak nositelem několika myšlenek, za které je hodno si Moorea vážit. První z nich je nezastíraná empatie a soucit se strádajícími občany. Dokládá například, jak byly a jsou devastovány platy, penze a zdravotní pojištění pracujících v posledním čtvrtstoletí a kam tyto peníze mizí - do kapes velice úzké skupiny nejbohatších finančníků. 

USA = antický Řím

Vraťme se ale na začátek dokumentu samotného. V úvodu diváka jistě pobaví vtipné, ale naprosto přesné srovnání současného kapitalistického systému s antickým Římem. Moore demonstruje, že se nic nezměnilo na starém antickém přísloví Chléb a hry, které se staralo o to, aby se pracující třída nevymykala ze striktně daného řádu. Celkový popis dnešní Ameriky nevypadá v tomto světle nejlépe: otroctví, nerovnost a režim, který přihlíží porušování základních lidských práv - na plátně se v těchto chvílích míhá portrét amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho. Moore využívá velice vtipně průstřihy dokumentu se starými filmy, což mu umožňuje nejen přesné, ač zkratkovité, vyjádření svých myšlenek, ale i osvěžuje celý formát dokumentu.

Moore se soustředí na některé vybrané zločiny kapitalistického systému. Na začátku dokumentu samého se dostáváme do Lexingtonu v Severní Karolíně, kde se jedna (nevinná - pozn. red.) rodina stává obětí zásahu policie, která se kvůli vystěhování lidí z domu dostavila v extrémním počtu. Další scéna se odehrává v Detroitu, kde je ze svého domova vystěhovávána zadlužená rodina, které domek patřil celých 41 let. V podkresu těchto scén zaznívá Mooreův kritický hlas: Toto je kapitalismus - systém, který dává i bere - častěji ale bere. Další rodinou, která se ve filmu objeví, je manželský pár z Peorie v Illinoisu, který také díky půjčkám přichází o domov, ve kterém strávil 20 let. Jako završení lidského ponížení si ubohou rodinu najímá dům zabírající banka za 1000 dolarů, aby vyklidila a vyčistila svůj vlastní dům, který musí opustit.

A proč to všechno? Kvůli špatně nastaveným zákonům, které zvýhodňují banky a dávají jim absolutní moc nad svými klienty - dlužníky. Změna úrokových sazeb během splácení půjčky vyšroubovala cenu splátek téměř na dvojnásobek. A takovou finanční zátěž si už rodina dovolit nemohla - přišla tedy o to jediné, co vlastnila - o pozemek i se statkem (a tohle se v USA děje v průměru každé 7,5 vteřiny - pozn. red.)! 

Devastace národa

Moore však nekritizuje jen trh s nemovitostmi a bankovní sektor podobající se džungli. Pozastavuje se i nad celkovou devastací a snižováním úrovně národa. Naprosto zarážející jsou údaje o výši platů pilotů, které nejenom že neodpovídají nákladům na vzdělání (bez stotisícové půjčky v USD tu nevystudujete - pozn. red.), ale dokonce pilotům a stewardkám nezajišťují ani takový standard života, aby s platem vystačili. Většina z nich je dokonce závislá na potravinových lístcích pro sociální případy.

Dokument upozorňuje i na nelidské chování zaměstnavatelů, kteří pojišťují své zaměstnance a v případě jejich smrti za ně od pojišťoven inkasují desítky tisíc až miliony dolarů jako odškodné. Pozůstalí (kteří přitom nedostanou nic - pozn. red.) jsou tímto hyenismem kapitálu naprosto zděšeni a právem se cítí jako zboží, se kterým je zacházeno jako s onucí. Vytvářet zisk na něčí předčasné smrti, to je skutečně nejvyšší stadium kapitalistického zvěrstva. 

Výdělečné pasťáky

Zarážející jsou i informace o tzv. výchovných centrech provozovaných soukromými firmami, které prostřednictvím podplacených soudců získávají ovečky v podobě často nevinných dětí. Za naprosto směšné prohřešky jsou děti a mladiství internováni v těchto zařízeních, která za jejich převýchovu inkasují od rodin nemalé peníze. Soudy probíhají v řádech minut a o délce trestu rozhodují podplacení zaměstnanci soudů...

Třešinkou na pomyslném dortu jsou pak odhalení týkající se jednotlivých špiček prezidentské administrativy a jejich propojení se soukromým sektorem, těmi nejziskovějšími firmami a jejich nepokryté zájmy na maximalizaci osobního zisku na úkor střední a nižší třídy.

Jedinou slabostí dokumentu je snad až přílišné stranění demokratům v americkém Kongresu, a především samotnému Obamovi. Ten je zde prezentován jako nositel změny a spásy pro Ameriku, na kterou, zdá se, všichni obyčejní občané čekají. V úvahu je ale třeba vzít i fakt, že snímek byl natočen v první polovině roku 2009, kdy se Obama skutečně ještě jako nositel změny prezentoval a byl tak i vnímán. Zajímavé by bylo sledovat vývoj Mooreových názorů a zobrazení Obamy jako prezidenta, který s sebou přinesl nesmírná očekávání, ale o to snad i větší zklamání. 

Kapitalismus nahradit demokracií

Poselství dokumentu zůstává ale i přes tyto drobné odchylky naprosto zřejmé a jasné a nedá se s ním než souhlasit. Jak několikrát zaznívá v samotném snímku, kapitalismus je zločin a zlo a dokud nebude tento systém odstraněn, nebude se obyčejným lidem žít lépe. Moore navrhuje, aby byl kapitalismus nahrazen demokracií . Tento pojem slovně nijak více necharakterizuje, ovšem z celého snímku lze vyčíst, že Moore pouze neměl politickou odvahu jmenovat jiný -ismus; jeho pojetí demokracie se totiž maximálně blíží socialismu, v některých strukturách samosprávnému socialismu.

(mezititulky redakce)

Pozn. red.: K výbornému Lucčinu shrnutí obsahu Mooreova dokumentu dodáváme ještě jedinou myšlenku, která tu nezazněla a je poměrně zásadní. Proč si 99 % Američanů nechává líbit to, že jsou utlačováni jedním procentem hyperboháčů, kteří vlastní víc než těch zbývajících 99 % dohromady. Proč převážně mlčí. A Moore trefně odpovídá: Protože legračně (a sobecky) sní o tom, že se dostanou mezi to jedno procento, což by v jiném (spravedlivějším) systému nemohli. Přesto už boháči pracují na zosnování nové diktatury formou omezení všeobecného volebního práva - co kdyby se masy jednoho dne globálně probudily!?! Během závěrečných titulků pak jeden z nejbohatších Američanů přiznává: Tohle je třídní boj. A my v něm vyhráváme! Otázka zní: Jak dlouho ještě?! (rj) 

Lucie ROVNÁ

zdroj- Haló noviny