Dráty, vězeňská kapela, krásný zelený trávník okolo tábora, průvod lidí jdoucích z transportu do umýváren... Tedy „umýváren“. Nad tím vším všudypřítomný kouř.
Jediné, co ještě může prodloužit tvůj život, je otrocká práce. Nekonečné pásy muničních fabrik, mizerné příděly, zvířecké zacházení ze strany dozorců z vyvolené árijské rasy... Nevíš dne ani hodiny.
Nebo také plné stoly nejlepšího jídla a pití po 4 měsíce, poté „sprchy“. Pokud tedy dovedeš stát před plynovou komorou, tvrdit lidem do očí, ať si zapamatují, kde mají věci, protože se pro ně vrátí; pokud těm samým lidem, již po „očistě“, dokážeš vyrvat kleštičkami zlaté zuby, když ti nebude, milý čtenáři či milá čtenářko, vadit natírat krvavé zdi novým nátěrem, a jako třešničku na dortu budeš mít odvoz mrtvol k pecím a následné spalování...
Aby byl příběh z koncentračního (nebo spíše vyhlazovacího?) tábora podáván ze strany Sonderkommanda, je velmi netradiční.
Sonderkommando bylo asi nejhorší věc, jaká se mohla vězňům v táborech smrti stát.
Jediné, co ještě může prodloužit tvůj život, je otrocká práce. Nekonečné pásy muničních fabrik, mizerné příděly, zvířecké zacházení ze strany dozorců z vyvolené árijské rasy... Nevíš dne ani hodiny.
Nebo také plné stoly nejlepšího jídla a pití po 4 měsíce, poté „sprchy“. Pokud tedy dovedeš stát před plynovou komorou, tvrdit lidem do očí, ať si zapamatují, kde mají věci, protože se pro ně vrátí; pokud těm samým lidem, již po „očistě“, dokážeš vyrvat kleštičkami zlaté zuby, když ti nebude, milý čtenáři či milá čtenářko, vadit natírat krvavé zdi novým nátěrem, a jako třešničku na dortu budeš mít odvoz mrtvol k pecím a následné spalování...
Aby byl příběh z koncentračního (nebo spíše vyhlazovacího?) tábora podáván ze strany Sonderkommanda, je velmi netradiční.
Sonderkommando bylo asi nejhorší věc, jaká se mohla vězňům v táborech smrti stát.
Mnoho lidí odsuzuje přeživší ze Sonderkommand, kdežto laická mládež snad ani neví, že vůbec nějaké tábory existovaly... Hlavně, že ví, že Stalin zabil 100 milionů lidí. Ale o Stalinovi snad příště.
Dovolím si na vás, čtenáři, jednu otázku. Troufnete si odhadnout, jak byste se zachovali vy, kdyby vám bylo nabídnuto místo v Sonderkommandu? Se vší upřímností já můžu říci, že si takovou situaci nedovedu vůbec představit. Snímek Šedá zóna nám přináší příběh právě jednoho takového Sonderkommanda, které vytušilo blížící se konec 4 měsíční životní prémie a připravuje povstání.
Všichni vědí, že zemřou. Ale nechtějí zemřít ve „sprchách“, chtějí posledním zbytkem lidské důstojnosti zničit pece v krematoriu. Tento sebevražedný plán je na samém začátku zkomplikován. Dozorci chytí vězeňkyně pašující z muničních fabrik střelný prach a mučením se z nich snaží dostat, pro koho ten prach je. Druhý, horší problém však přichází, když Sonderkommando najde v komoře přeživší maďarské děvče. Vězni jsou postaveni před nejtěžší volbu svého života. Zachránit děvče a riskovat tak prozrazení celého plánu, nebo jej „dorazit“ a mít tak klid pro přípravu povstání? Prodloužit její život o pár hodin? Nelze ani mluvit o její záchraně, z tábora nemá šanci se dostat.
Rozhodnou se jí pomoci. Doktor-vězeň, který byl vybrán na práci ve správě tábora jí podá „lék“, jímž se podaří neutralizovat smrtelné účinky Cyklonu-B.
Velký problém nastává s úkrytem. Vedoucí tábora běžně vstupuje do prostor Sonderkommanda a nakonec dívku ukrytou v šatně nachází.
V tu chvíli však explodují výbušniny a v táboře nastává poplach.
Samotnému průběhu povstání je ve filmu věnováno málo času, což je škoda.
O to emotivnější je závěr...
Účastníci vzpoury leží na onom zeleném trávníku v několika řadách a jsou jeden po druhém popravováni. Přeživší děvče vzali dozorci jako svědkyni poprav. Protože se děj odehrává poblíž táborové brány, děvče se rozeběhne a zkouší utéci, avšak z bran tábora se nedostane...
Po vzpouře byla zničena polovina pecí krematoria a tím alespoň částečně paralyzován nacistický vraždící stroj.
Těsně před koncem je záběr lágru, kouř z komínů a monolog oné dívky...
Nesmíme již dále trpět srovnávání nejzrůdnějšího režimu, jaký kdy svět zažil, s nejkrásnějšími ideály sociálně spravedlivé společnosti. Dnes je fašismus roven komunismu, a zítra bude fašismus vychvalován jako křížové tažení proti bolševismu (tedy v některých zemích se to děje už dnes, třeba pobaltské ex-republiky SSSR, kde otevřeně adorují tamější jednotky SS).
Postavme proti historické lži historickou pravdu!
Náckové na portálu Národního odporu prezentují své revizionistické teze (jedná se o revizionismus holocaustu, podle něhož došlo pouze k věznění a nucené práci vězňů, plynové komory prý vůbec neexistovaly a byly postaveny těsně po konci války). V rámci tohoto směru byl na daném portálu publikován článek Treblinka-vyhlazovací nebo tranzitní tábor, který doporučuji k přečtení pro pochopení myšlenkových pochodů holocaustových revizionistů.
Na závěr, nezapomeňme, jakou podstatu měl fašistický režim a kdo se podílel na vyzbrojování německých armád....
....protože zapomenout historii znamená prožít si ji znovu.
Libor Liebermann
1) Šedá zóna (The Grey Zone), válečný film USA, 2001, režie Tim Blake Nelson, http://www.csfd.cz/film/11114-seda-zona, pozn. red. SMKČ
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára