Čapajev a občanská válka

Jedním z kvalitních sovětských filmů, které lze dnes v ČR sehnat levně na DVD, je „Čapajev" - „slavné tragické drama o legendárním bolševickém veliteli z doby občanské války v Rusku", jak se praví v podtitulu. (Vydal TERRAN, Praha 2009, doporučená cena 49,- Kč.) Film režisérů Sergeje a Georgije Vasilevových podle námětu Dmitrije Andrejeviče Furmanova připravený společností „Lenfilm" se stal jedním z nejúspěšnějších sovětských filmů v historii. Premiéru měl 6. listopadu 1934 a jen za první rok od uvedení jej zhlédlo přes 30 milionů lidí na území SSSR. Obrovský úspěch měl však i v zahraničí - jako nejlepší zahraniční film byl oceněn v USA v roce 1935 a ve Francii 1937. Současné české vydání umožňuje zhlédnout film v českém znění nebo v ruském znění s titulky. České znění vám nedoporučuji - novodobý dabing podobný tomu u západních „dramat" se ke starému sovětskému filmu vůbec nehodí.
      K pochopení událostí, které film přibližuje, je třeba se vrátit do období těsně po Velké říjnové socialistické revoluci.

Geniální Chaplinova satira na politické procesy v 50. letech v USA

      Pod pojmem „politické procesy” si celá česká „demokratická veřejnost” v současnosti vybaví v prvé řadě SSSR 30. let nebo Československo 50. let. O politických procesech v USA v 50. letech, v období mccarthismu, „demokraté” nehovoří - a pokud přece, považují je za správné. Stranou zájmu zůstávají i politické procesy období fašistické hrůzovlády, i když sarkasticky můžeme konstatovat, že tehdy byly okrajovou záležitostí - většina politických odpůrců Vůdcovy tisícileté Velkoněmecké říše byla likvidována bez jakýchkoli soudních procesů…
      Veliký umělec Sir Charles Spencer Chaplin jr., herec, scénárista, režisér, hudební skladatel a nejslavnější komik všech dob, narozený 16. dubna 1889 v Londýně jako syn chudých herců z předměstí, je dodnes znám a uznáván po celém světě. Méně už je známo o jeho levicovém, hluboce demokratickém přesvědčení a odporu k bezpráví. Chaplinovo pokrokové smýšlení bylo formováno jeho trpkými životními zkušenostmi. Jeho otec Charles rodinu záhy opustil, a tak malý Charlie už od pěti let vystupoval s duševně nemocnou matkou a starším bratrem v kabaretech jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Matka trpěla schizofrenií a společně žili ve velmi nuzných poměrech. Od roku 1908 byl členem pantomimické společnosti. Při zájezdu do USA si ho všiml průkopník americké grotesky Mack Sennett a angažoval ho do své filmové společnosti. V roce 1914 tak začal Ch. S. Chaplin působit v němém fílmu a později se prosadil i ve filmu zvukovém.

Michail Svetlov - TALIAN

Čierny kríž na talianskej hrudi,

čierny, bez lesku, kríž prostých ľudí,

v biednej chalupe ho uctievali,

jedinému synovi ho dali...

Povedz, chlapče, chlapče z Neapola,

čo ťa tiahlo do ruského poľa,

čo ti k šťastiu chýbalo tam v diali,

kde sa chvel tvoj rodný modrý záliv?

Julius Fučík píše z budoucnosti (2/2)

Úspěchy socialistického Sovětského svazu nám poutavě přiblíží pojednání o moskevském metru. Popisuje dopravní obtíže rychle se rozvíjející Moskvy, jež se rozhodlo plénum ÚV VKS(b) v červnu 1931 po referátu vůdce moskevských bolševiků L. M. Kaganoviče vyřešit přijetím usnesení o stavbě podzemní železnice - metra. „V několika desítkách metrů pod zemí najdeš jíl, bahno, nebezpečné pohyblivé písky, podzemní řeky, bludné balvany, zanesené sem skandinávským ledovcem, vápenec, nasycený vodou. Všichni zahraniční znalci, kteří se podívali na geologickou mapu Moskvy, pokrčili rameny a řekli: V tom stavět metro nejde. Také soudruh Stalin se podíval na geologickou mapu Moskvy, nepokrčil rameny a řekl: Není takové pevnosti, které by bolševici nemohli dobýt.

Zvíťazili sme!

Pri príležitosti konca 2. svetovej vojny zverejňujeme 2 albumy na stiahnutie. Tým prvým je kompilácia ruských antifašistických kapiel, ktorá vyšla v roku 2006 na výročie konca 2. svetovej vojny a nesie názov Мы победили! Vyskytuje sa v nej viacero žánrov.

Kompiláciu stiahnete na adrese:

http://www.mediafire.com/?x19ef1iz6kssltd

Dimitri Šostakovič - Pád Berlína

Pri príležitosti 66. výročia konca druhej svetovej vojny vám prinášame soundtrack k filmu "Pád Berlína" (1949) od Sovietskeho skladateľa Šostakoviča.

Stiahnete ho na adrese:
http://www.mediafire.com/?mwmnjrjwoiy

Zdroj: http://for-the-greater-good.blogspot.com

Julius Fučík píše z budoucnosti (1/2)

V nedávné době jsem zavítal do jednoho pražského antikvariátu podívat se, je-li zde k mání nějaká socialistická literatura. Nepřekvapilo mě, že v první řadě knih jsem žádnou nenalezl - antikvariáty dnes až na vzácné výjimky nenabízejí žádné knihy z let 1948 - 1989 s politickou tématikou… Nicméně, na patřičně zasutém místě jsem za řadou knih z první a současné republiky obdivujících kapitalismus na tisíc způsobů přece jen několik hodnotných publikací z let budování socialismu nalezl. Zvláště mě mezi nimi zaujala kniha Julia Fučíka V ZEMI MILOVANÉ s podtitulem Reportáže ze Sovětského svazu, vydaná nakladatelstvím Svoboda v Praze r. 1949.

      Druhá kniha Fučíkových reportáží z SSSR volně navazuje na známější knihu V ZEMI, KDE ZÍTRA JIŽ ZNAMENÁ VČERA, ve které Fučík popisuje své zkušenosti z pobytu v SSSR v r. 1930. Z tohoto prvního Fučíkova pobytu v SSSR jsou do knihy „V zemi milované" zařazeny dvě reportáže, ostatní pocházejí z let 1934 - 1936.

Věrohodný norský film o tragédii komunistického hnutí

Filmpark s.r.o. vydal v r. 2009 na DVD norský film z r. 2006, jenž se v originále nazývá „Gymnaslaerer Pedersen“, čili doslova „Středoškolský učitel Pedersen“, v češtině pak „Soudruzi, třeste se!“, což je podivný, realitě filmu odporující název bez jakéhokoli zakotvení v jeho ději. Krom toho české DVD uvádí na obálce anglický název „Comrade Pedersen“, tedy „Soudruh Pedersen“, ačkoli v anglicky mluvících státech je film znám pod překladem norského názvu, tedy „Pedersen: High-School Teacher“. Na DVD je film k dispozici s českým dubbingem nebo v norském znění s titulky, jež je rozhodně zajímavější. Na obálce je koneckonců ještě další nepřesnost: hlavní hrdina, mladý středoškolský učitel (profesor) Knut Pedersen podle ní přijíždí do města Larviku a jeho kariéra jako bolševického agitátora začíná v r. 1968, dle děje filmu je ale zřejmé, že se tak děje později.
      Celý film je vlastně zpracováním vyprávění stárnoucího profesora Pedersena současným studentům o vlastním bouřlivém, radikálním politickém mládí. Pedersen se svěřuje, že byl jedním z tisíců lidí, kteří někdy na konci 60. let (rok si nepamatuje) vstoupily do organizace, uváděné ve filmu jen pod zkratkou AKP(M-L). Nad rámec filmu podotýkám, že to byla maoistická Dělnická komunistická strana (marxisticko-leninská), vzniklá v Norsku v průběhu let 1972 - 1973, od r. 1990 nepoužívající dovětek „marxisticko-leninská“ a zaniklá v r. 2007. Ze kontextu filmu je zřejmé, že Pedersenova politická kariéra skutečně začíná někdy kolem r. 1972, protože se do ní nepromítá reakce na intervenci Varšavské smlouvy v ČSSR v r. 1968, maoisty vnímané zásadně negativně.

Médiá ako nástroj buržoáznej propagandy

Je zaujímavé, koľko súčasných textov o socialistických médiách, či už ide o rozhlas tlač alebo televíziu, hovorí o propagande a manipulácii a tiež o tom, ako November 1989 priniesol „slobodné médiá“. Tie sú však plné propagandy najhrubšieho zrna a nositeľmi kultúrnej degradácie človeka.

Ak niečo označíme ako „socialistické“, v súčasnom ponímaní to znamená ako podliehajúce propagande a jednostranné. Že sa to vo veľkom deje pred našimi očami v súčasných médiách si akosi nikto zo súčasných ideológov nevšíma, nikto sa nad tým nepohoršuje, nikto neprotestuje. Na médiá sa často nazerá ako „všeľudové“, teda predstavujúce názory a záujmy verejnosti. Z hodnotenia pôsobenia médií sa vynechávajú akékoľvek triedne náhľady. Ako môžu médiá vlastnené obrovskými finančnými koncernmi predstavovať názor a záujmy väčšiny ľudstva – pracujúcej triedy? Jediné, s čím sa dá súhlasiť, je že médiá sú „strážnymi psami demokracie“, len treba podotknúť, že buržoáznej demokracie. Áno, médiá sú tými najväčšími strážcami súčasnej demokracie pre bohatých, strážnymi psami vykorisťovania a kultúrnej degradácie človeka.

O sochařských realizacích v období normalizace podle ČT

Po zhlédnutí dokumentu Vetřelci a volavky z dílny ČT, který měl ambici ukázat kvality sochařských realizací v období normalizace, jsem si položil několik otázek, jestli tato ambice nakonec dosáhla naplnění. Ve zkratce si myslím, že ani v podstatě nechtěla.

      Dokument postrádá jakýkoliv umělecko-historický základ, je spíš směsicí bulváru a antikomunistické propagandy paraziticky se vměšující jak do umění, tak do kvalitní teoretické praxe, tj. praxe regulérních historiků umění. Proto kromě vulgárních či zmatečných hloupostí či naivních úvah nepřináší a nemůže nabídnout zhola nic. Bohužel dodejme, že si za to NIC ještě český občan musel zaplatit.